Stínítka na inkubátory pro BabyKlokánky

Na počátku bylo slovo.

V práci jsem před svou kamarádkou Jančou Kučerovou prohodila ( "prohodila" = zapáleně jsem jí vyprávěla), co by bylo potřeba udělat pro předčasně narozené děti v Olomouci. Janča o BabyKlokáncích již ode mě věděla. Nedávno se angažovala při nákupu Ikea plédů na šití zavinovaček a čepiček pro předčasně narozená dítka.

Tentokrát byla potřeba látka na stínítka na inkubátory pro BabyKlokánky. 

Janča má bratra, pana Tomáše Kučeru, který spolu se svou rodinou koupil látku na 17 přehozů na inkubátory.

Samotná látka stála 2500 Kč. Moc jim děkuji za látku, tolik peněz bychom dávali dohromady hodně dlouho.

rodina Kučerovic

Když už byla látka, tak jsem dumala, kdo provede střih a šití. Pak jsem si vzpoměla na tetu Ivu Sigmundovou. Teta řekla,  že zkusí ušít jeden, aby se vidělo, jak moc se látka srazí. Když jsem se ptala, jak to to tedy vypadá, tak mi teta nahlásila, že z role látky vyšlo 17 přehozů. Teta během pár dní všechno vyprala, napařila, nastříhala, ušila, vyžehlila, poskládala, zabalila. Teta je prostě rychlík :)

teta Iva s naší Sofi

Nyní jsou přehozy na Hané, kde čekají, až budou transportovány do Olomouce. Jeden jsem si dovolila vybalit:

Všem, kdo se podíleli na této akci,

DĚKUJI. 

Velmi si vážím toho, že věnovali peníze, materiál i svůj volný čas tak prospěšné akci.

Všude samé bláto

barel vody a Sabinka se Sofi

ani velký věkový rozdíl nebyl překážkou..

holky si vystačily celé odpoledne. Vypustily náš barel na sprchování, který máme na dvoře. Spokojené byly velmi :))

Jak jsem pekla čaj

Naše zahrada toho zatím mnoho neplodí. Snažíme se využít každou bobuli a kdejaký kvítek. Snítky levandule a máty se suší ve stínu. Levandulý olej bude hotový příští týden. Minulou sobotu byla rybízová buchta, tento týden jsem přemýšlela, co uděláme s černým rybízem a jostou. Od kamarádek jsem sehnala recept na pečený ovocný čaj. Ingredience jsou více méně libovolné, jen základ tvoří litr rybízu ke kterému se přidá další litr libovolného ovoce. My doma měli již zmiňovanou jostu, maliny, černý a červený rybíz a dvě jablka.

Všechno jsem dala na plech, zasypala půl kilem cukru / v návodu je uvedeno kilo cukru, ale zdálo se mi to moc/, přidala hřebíček, skořici a dala péct na 30 minut do trouby. Chvíli před tím, než jsem to vytáhla z trouby, tak jsem do směsy nalila panáka rumu. Vůně v kuchyni lehce připomínala vánoce :)

Nyní již čaj chládne ve skleničkách a já jsem nesmírně zvědavá, jak bude chutnat. Mám trošku obavy, že do zimy nevydrží :)))

Hody

V naší vesnici pořádají hasiči každoročně Hodové  posezení. Naše celá rodina patří  do sboru dobrovolných hasičů, tím pádem se této akce aktivně účastníme.

Náš sbor dokonce vlastní internetové stránky, tak se jimi musím pochlubit.http://www.sdhstudenec.tym.cz/

V galerii najdete další fotky nejen z posledního posezení.

O stránky se skvěle  stará Jarda Fexa, který je i dvorním fotografem našich akcí, a od kterého jsem si dnes vypůjčila fotky.

Byly roky, kdy jsme na Hodech viděli pouze pár dětí. Mile mě překvapilo, když jsme letos viděli tlupu dětí. Ne všechna dítka jsou z naší vesnice, některé dojíždějí za babičkami. Jsem ráda, že Fíková bude mít s kým chodit ven. Je sice nejmladší, ale myslím si, že se věkový rozdíl brzy srovná.

Tradice

V naší dědince je kaplička sv. Cyrila a Metoděje, která stojí na místě staré zvonice z 18. století. Díky tomu se od nepaměti v tyto dny u nás drží hody. V kapličce se slouží mše, při které hrají muzikanti. Po mši chodí muzikanti dům od domu a na přání zahrají.

Dnes jsme muzikanty taky vyhlíželi..

Dočkali jsme se. I nám letos zahráli.

Sofi se styděla, ani koukat se nechtěla.

Jsem moc ráda za tuto milou tradici.

Lovkyně

Naše Holy, do minulého týdne, byla kočkou bytovou. Na Hané chodila ven pouze pod dozorem, a na procházky jí stačil dvůr.

Jak se staví, tak je víc otevřeno ven a naše kočka začíná podnikat výlety. Zlomem byla sobotní noc minulého týdne, kdy jsem jí ve tři ráno naháněla domů a kočka nikde. Náš soused mi v dobrém rozmaru povídal, že vidí prvně, aby někdo takto v noci naháněl kočku, že by snad měla vrátit sama. Jak řekl, tak se i stalo. Hollýn přenocoval venku a ráno si vesele spala na gauči.

Od té doby nocuje venku pravidelně. Hůř to nese naše babička, která se chodí dívat, zda se kočka uráčila přijít domů. Říká, že je to horší, než s děckem...

Dnes u snídaně jsem povídala, že Holly stejně v noci někde chrní na seně. Když jsme postupně našli čtyři myši na trávníku, tak jsem změnila názor.

Dnes jsme museli změnit různá pravidla. 

Holly už se nemůžou nechávat otevřené dveře celou noc - když kočičí dáma neví, kdy se chodí domů, tak si musí počkat do rána. Babička by to neustála, kdyby jí ulovenou zvěř nosila domů, resp. do postele. 

Musí se vyvézt písek z pískoviště, jelikož si z něj Hollýn udělal luxusní venkovní krytou toaletu - takový mega  kočičí záchod.  A na pískoviště je potřeba udělat nějaké krytí.

Důkladně se musí provádět hygiena kočičího kožichu. Každý den vytřihujeme chuchvalce srsti, či slepené chlupy smůlou - k velké nelibosti naší kočky, která se projevuje tak, že u toho vydává ukrutné mručení a babičku je schopná i poškábat.

Děda se mě již několikrát ptal, zda jsem jistá tím, že je naše kočka kastrovaná. Doufám, že ano :))

Takto náš lovec přes den odpočívá. Nereaguje ani na jméno. Lovení je asi dřina ;)

Jak jsem dojila kozu

Naše kamarádka Veru hlídala svým kamarádům hospodářství nedaleko Brna. Tak jsme se s Fíkovou jely podívat na kozy a slepice.

Musím říct, že to byl krásný den v nádherném prostředí. Holky si to MOC užily. Sofi nechtěla jít dolů z trampolíny a já jsem zažívala infarktové stavy, jelikož tam nebyla síť  - i když večer jsem byla již značně otupělá a poslechla radu Veru, ať se raději nedívám, protože stejně nemůžu být na všech místech najednou.

Odpoledne Veru napustila holkám vanečku a zejména o Adriance jsme nějakou dobu nevěděli.

Sofi dala přednost houpačce.

Večer jsem zkoušela podojit kozu Nelu. Ještě jsem nezapoměla, jak se to dělá, ale dřina je to pěkná, zvlášť když člověk není zvyklý. Koza Nela i já jsme to přežily ve zdraví.

Ač nejsem velký milovník sýrů, tak domácí kozí sýr s česnekem byl nepřekonatelný.

Více fotek je na rajčeti, ráda pošlu i heslo.  Jelikož tam děvčata běhala v rouše Evině, tak to nechcí dávat na blog.