Přátelství na celý život

Moje babička Vojtěška (1940 - 1999) byla báječná ženská s laskavým srdcem. 

Po základní škole šla babička do drůbežářské školy do Kojetína, kde zažila kdejaká dobrodružství, o kterých jsem, jako dítě, často slýchávala.

Ve škole si našla kamarádku Aničku a jejich kamarádství vytrvalo i nadále.

babička Vojtěška     teta Anička

Tak jsme přišli k tetě Aničce. 

Ani jedna z rodin neměla tenkrát auto a teta Anička bydlela s rodinou hodný kus od Hané, přesto si navzájem našly čas na návštěvu, což při hospodářství nebylo jednoduché.

S tetou Aničkou jsme v kontaktu dodnes a to díky internetu.

Teta Anička je moc šikovná, čte blog  a často mi i píše. Doufám, že se brzy uvidíme :)

Dobrých přátel není nikdy dost a o přátelství stojí pečovat.

MDŽ

tento svátek se u nás neslaví (někdy mám pocit, že je to pro ty naše chlapy jednodušší, když řeknou, že se neslaví, než aby třeba museli přijít s kytkou).

Přály mi samé ženy, což na jednu stranu bylo velmi milé. 

Jedna mladí paní přišla do plavání a místo pozdravu zahalekala: Ženám dnes to nejlepší!! :)))

A dnes jsem dostala i dar, který jsem si dlouho přála, leč na něj nezbývalo. 

Dostala jsem pánev, ne ledajakou, keramickou pánev.

/o pánvích bych mohla napsat slohovou práci. Tím, že vaříme na indukci, 

jich máme pěknou sbírku, které na našem sporáku nefungují/.

Udělalo mi to velkou radost. Na zítřek Vašek slibuje palačinky :)

Dnešní večeře:

Brno je zlatá loď

Dnes byl den B. Jelo se do Brna. Čekala nás spousta zařizování  a dvě rozptýlení v podobě návštěv. 

Napřed jsem přepadli Dádu s Michalem, abychom jim názorně předvedli, jak to u nich bude vypadat za půl roku, až jim Lucinka poleze. Karolínu na návštěvě zajímalo kde co, překvapivě i miminko samotné. 

Sofi se moc nevyjařovala, až v autě mi povídala: Maminko, mě se Lucinka moc líbila. Tak jsem se jí ptala: A chtěla by si takové miminko domů?, na což mi odpověděla: Mám raději chodící miminka, tak počkáme, až Lucinka vyroste. 

Upřímně doufám, že ji takové touhy přejdou :))

Dnes se mnou nespolupracoval mobil, tak jsem fotku "ukradla" Dádě z FB, tak snad se nebudou s Michalem zlobit. Když ta fotka je kouzelná :)

Po všech úřadech a  papírování, není nic lepšího, než cokoliv zařizovat s dětmi, nás čekala odměna v podobě Jany. Sofi prohlásila, že je to ta teta, o které maminka říká, že je s ní sranda :)

No taky byla. 

Velmi se těším na další akci. 

Ač jsem fotila, tak mobil fotky neuložil - nechápu, tak když už dneska vykrádám facebook, tak jsem si zašla i k Janě a vzala mou oblíbenou fotku z Ikey.

Ač původně pracovní den, tak nakonec byl velmi příjemným a užili si jej všichni.

Jediná fotka, která dnes mým mobilem prošla, je z Vaňkovky. Karolínka nevěřila vlastním očím, na tolik světel není zvyklá. A Sofi se moc líbila soutěž Mladých zahradních tvůrců, která nápadně připomínala Den Trifidů :))).

ložnice

doděláváme podlahu v ložnici, o víkendu ji Vašek nalakuje a pak už budeme moct koukat po nové posteli.

Pod podlahu jsme uložili poklad. Sofi namalovala obrázek, přidala jsem pár fotek a dopis. Jsem zvědavá, kdo jej bude příště číst.

poklad:

ještě přidám jednu sourozeneckou z vany (Sofi focení provázela komentářem, pohni mami, nebo ji utopím - chtěla říct nebo SE utopí :)))

Holly a spol.

Když Karolína nabere kurz směrem k miskám s jídlem Holly a já na ni zavolám něco v tom smyslu, že hrát si s tím rozhodně nebude, tak milá Karolína ještě zrychlí svoje plazení, aby byla u misek dřív, než jí zabráním rozplatat kočičí jídlo po všem.

Holly raději hltavě jí, co kdyby jí chudeře ubylo.

Ty misky jsou lákavé, už Sofi se od nich často nechtěla hnout - fotka někdy z roku 2009 z Brna.

můžu se utěšovat tím, že to holky nejedí - obě ochutnaly a očividně v tom zalíbení nenašly..

z běžného života

Karolína miluje mobily, ovladače, počítače. Žádná domluva nefunguje..

Sofi se jí snaží "domlouvat" po svém

konečně mám noťas já!!

ještě dodám fotku, jak může vypadat vycházka babičky a dědy

 ( Holly si klasicky ustlala v kočáře a nerozhodilo ji ani to, že si s ní vyšli na procházku. Poslušně ležela a poté se nechala odvézt zpět do chodby)

není rychlá jako rychlá

jen, co jsem si tu tak optimisticky psala, tak následující noc nám zvedla patřičně adreanalin. 

Táta po deváté večer přišel, že mámě není dobře, jestli můžu jít dolů. Tak jsem šla. 

Máma má spoustu let cukrovku prvního typu. Hypoglykemický záchvat je nám důvěrně známý. Máma se celoživotně hlídá v jídle a občas se nají málo. Většinou stačí ji nacpat sladkým (nejlepší je salko v tubě - prý kakaové, cukr by nepozřela) a mít dostatečnou trpělivost, než se cukr dostane do krve, což občas trvá a slabší povahy již volají na pomoc doktora. Jsme poučeni. Táta samozřejmě také, tak mámě sladkou dobrotu dal, leč zlepší se nedostavilo.

Máma se mi nezdála, zavolali jsme rychlou záchrannou službu a čekali. Přijel velmi sympatický mladý pan doktor, který byl milý, žertoval s námi a posléze  i s mámou. 

Za těch 25 let u nás "rychlá" byla mockrát, několikrát máma dostala špatný inzulin a chvíli trvalo, než se na to přišlo a několikrát to byla i její vlastní chyba, a NIKDY se nestalo, že by lékaři či řidiči záchranky byli protivní nebo měli s čímkoliv problém.

Říkám si, že tito milí lékaři asi nechtějí spolupracovat s protivnými sestrami, tak jdou raději dělat tuto práci, která je vyhání do terénu.

Mámu si nakonec odvezli na internu. Již je doma. 

za zmínku stojí, že první činnost, do které se chtěla pustit, bylo čistění koberců - no škoda mluvit....