pokračování Fíkovic rodiny


pokračování Fíkovic rodiny
naleznete zde

http://fikova2.blogspot.cz/

čtvrtek 22. listopadu 2012

Pokračování

tak se naplnila kapacita těchto stránek. 

Proto jsem byla nucena založit blog nový, budu moc ráda, když nám zůstanete věrní :)

hraček netřeba

Jelikož děti poslední týden dost marodily, tak jsem se vrhla na úklid a různé, nyní mě nekamenujte, vánoční chystání. 
Poprvé mám tak brzy nachystaná vánoční přání, ušité a nadité adventní pytlíčky a mnoho dalšího. 
Musím říct, že se velmi těším, až nám začne "normální" režim a konečně budeme chodit ven a taky plavat.

Děti nevypadají nijak nemocně, spíš tvoří haldy nepořádku, už i Sofi ten nepořádek nazývá jiným jménem - kde to asi slyšela :))

Nemůžu přidávát fotky, mám plnou kapacitu. Momentálně řeším, za jsem schopna si vytvořít nějaké vlastní stránky, či budu využívat dále tuto formu blogu - budu velmi ráda za vaše zkušenosti a tipy :)

sobota 17. listopadu 2012

Když všichni dělají všechno..

Jelikož jsou holky stále nachlazené, je třeba je zabavit více, než je obvyklé. V běžném dni si vcelku vystačí a často jsou rády, když je nikdo nechodí kontrolovat do pokojíčku.

Karolínka má svůj velký idol a tím je Sofi. 
Chce vše dělat stejně, občas je to náročné, viz. dnešní obalování řízků. Stoliček sice máme dost, ale Karolínka z nich špatně vidí, tak končí na kuchyňské lince, snad to nikoho nepohorší :))

Místy propadám hysterii, Sofi krájí pod dohledem ostrým nožem, do toho Karolínka. Musím říct, že daleko klidněji tyto situace zvládá Vašek. I bych řekla, že holky raději podobné aktivity podnikají s ním.


středa 14. listopadu 2012

Od Peťky :)

Potřebovali jsme nějaké fotky. 
Šli jsme k Peti Jandové a opět nezklamala.

Jen malá ukázka:


pondělí 12. listopadu 2012

Neklidný víkend

Měli jsme takový rozlítaný víkend. Do toho se u nás vyskytla zákeřná choroba v podobě rýmy a skolila všechny ženy :))

Jak jsme cestovali, tak jsme v Českém rozhlase zaslechli upoutávku na výstavu pohádkových kostýmů v Olomouci, tak jsem si říkala, jak by se to Sofi líbilo. 

Na neděli jsme měli koupené lístky do divadla na představení Princové jsou na draka. Nakonec jsem do divadla jela se Sofi já. Byly jsme v Olomouci brzo, tak zašly do vlastivědného muzea, kde byla, již zmíněná, výstava kostýmů.

Prošly jsme více expozic a Fíkové se nejvíc líbila Příroda Olomouckého kraje. Výstava byla pojata interaktivně, tak si každý mohl ošahat různé druhy srstí zvířat, poslouchat ptáky, nebo lovit ryby :).

Následovalo divadlo. Po dlouhé době jsem byla z představení zklamaná, bylo dlouhé, nemělo spád a známé písničky ho nezachránily.


Často se mi nestává, že jsem tak dlouho se Sofi sama, jsem ráda, že ač vše nebylo dle našich představ, tak jsme si to užily maximálně.

p.s. na náměstí v Olomouci jsou již tradičně stánky s punčem ;)

čtvrtek 8. listopadu 2012

Sestavte si rodokmen

Nestává se každý den, aby moje kamarádka vydala knihu.
Minulý týden se tak stalo.

 Je mi velkou ctí vám představit knihu:

Sestavte si rodokmen 
Blanka Lednická


 Knížku mám již doma. Včera jsem ji otevřela a spát jsem šla dlouho po půlnoci. Téma rodokmenů mě zajímá už od dětství, kdy mi babička vyprávěla rodinnou historii - jak lituji,  že jsem neposlouchala pozorněji. A to těžší bude nyní některé věci dohledat.

Kniha je návodem, jak s rodokmeny začít, kde a jak hledat. Velmi oceňuji praktickou stranu návodu, v knize jsou vyobrazeny nejen praktické seznamy a šablony pro vlastní výzkum, ale i způsob, jak materiály archivovat nejen v počítači. 

Několik let dávám  různé rodinné materiály dohromady, při jejich třídění a zapisování jsem často narazila na překážku, která mi bránila pokračovat dál. V knize jsem narazila na spoustu rad, kde a jak  v pátrání pokračovat. 

Pokud by byla pro vás knížka inspirací na vánoční dar, tak si ji kupte :)




sobota 3. listopadu 2012

Psí závody

Kdo byl u nás v zahradě, tak zcela jistě nepřehlédl sousedovic 8 psů. Naši sousedi mají velmi zajímavý koníček a tím je mushing
Je to sport, kdy se využívá tažná síla pejsků. Běhá se, jezdí se s kolem, koloběžkou, tříkolkou, čtyřkolkou, sáněmi. Může běhat pouze jeden pejsek, nebo může běhat pejsků nepočítaně - kategorií je spousta.

Sousedovic pejsci u nás na blogu již párkrát byli. Když jsme stavěli, tak psí slečna Lena chodila velmi ráda na svačiny řemeslníkům nebo s oblibou roztahala obsah popelnice po dvoře. Její výlety skončily, když se jí narodila spousta štěnat a kolem plotu byl instalován ohradník.

Ze štěňátek vyrostla závodní skupina, která vyhrává kdejaký závod.

Tady je ukázka, jak vypadá start:
zbytek závodu vede lesní cestou, se spoustou zatáček, stoupání.... samý adrenalin.

Je to neskutečný zážitek, jeden by nevěříl, jak to ty pejsky baví. Obdivuji mushery (jezdce), že mají odvahu řítit se z kopce se stádem psů - já bych měla smrt v očích. 
 

Pejsci byli nádherní, bylo se na co koukat:


Celá akce se konala kousek od Pevnosti Radíkov. Pevnost je neskutečná stavba uprostřed lesa. Dýchala na nás zvláštní atmosféra.




Vřele doporučuji podívat na fotogalerii Pevnosti Radíkov:
http://www.pevnost-radikov.cz/index.php?co=fotogalerie

Víc jsme toho dneska stihnout nemohli :)


středa 31. října 2012

Halloween karneval

Byl jsme na karnevale.
Připravovali jsme se na různé soutěže:
soutěž o masku

soutěž o dýni (číslo 6 a 7 vyřezal Vašek :))

Holky se bavily velmi. Karolínka mě tolik nepřekvapila, byla "jak utržená z řetězu". 
Sofi se bavila. Poprvé jsem viděla, že se dokáže v tak velkém davu uvolnit a dělat to, co normálně děti v jejím věku dělají. Rodiče ji nechyběli - jaká změna od loňského roku :)


Karolínka překážela všem a velmi ráda. Velice jí  zajímaly šustící pytlíčky plné dobrot a marně se snažila vysvětlit své nechápavé matce, že by se tím velmi ráda nacpala.

Bylo to super, ale jsem ráda, že jsem doma a je tu ticho :)))

neděle 28. října 2012

Před - dušičkový víkend

Měli jsme krásný, klidný víkend. 
Vašek pracoval na zábradlí. 
Děda zazimoval kde co. 
Bez babičky bychom umřeli hladoví a ve špíně.
A děti? Děti si užívaly různých dobrodružství. 

V pátek jsme si zahráli s Dádou a Míšou Puerto Rico. Kdo máte rádi deskové hry typu Osadníci z Katanu, tak vřele Puerto Rico doporučuji. Mnoho strategií, mnoho herních zvratů, přitom se dá při hře popíjet víno a debatovat s kamarádkou ;).
 
Musím říct, že jsem nedělala zrovna strategická rozhodnutí, přesto jsem neskončila tak špatně, jako mužští protihráči 8) - (pánové prominou, nemohla jsem si to odpustit :))

V sobotu po obědě jsem se s dětma vydala na Boskovicko. Poslední dobou, když se vydám do těchto nedalekých kopců, tak mě tam zastihne nějaká čina. Již jsem zažila vánici, průtrž mračen, a nyní namrzlou cestu. Naštěští Vašek dopoledne obul našemu autu zimní gumy. 
Moc ráda tímto směrem jezdím, u kamarádů je všude cítit pohoda rodinného krbu.  

Cestou zpátky jsme se zastavily ve Zdětíně na lampionovém průvodu.
Průvod jsme vzaly hopem, byla už zima a Karolínka začala vyžadovat svoji denní dávku spánku. I tak to bylo fajn :)
Nejmladší účastnice Lucinka :)
 Kolem všichni bručí, že bude zima, sníh.
Já jsem ráda. Přijde mi, že se čas trošku zpomalil a dokážu lépe prožít každý okamžik dne :)

Těším se na advent, vůni skořice, svíčky. Snad letos děti zvládnou zimu lépe a nebudou tak nemocné, abychom mohli více ven.

A hlavně, po zimě přijde jaro ;)


čtvrtek 25. října 2012

Malování

Musím si na blog zaarchivovat obrázky, které malovala Sofi. 
Maluje ve velkém a neschováváme všechno, ač by se jeden divil, tak na to nemáme kapacity.


Občas mě překvapí, co všechno kreslí - zvířata, lidi, pohádky. Z toho se stane, že na to moje fantazie nestačí.

sobota 20. října 2012

Kachna

Musím se pochlubit kachnou. 
Nejsem moc vařící typ - můj muž stále vaří lépe a raději, než já.
Kachnu jsem chtěla péci pomalu, leč se mi moc nedařilo, tak jsem zapojila rozum a kachnu dopekla na plechu.

Zelí jsem udělala ala babi z Brodu.

Byla to dobrota.
Sofi právě večeří to, co zbylo od oběda a ptá se mě: Mamí, můžeš ještě někdy tak dobře uvařit?
(měla bych se nad sebou zamyslet :)))))

Karolínka je vděčný strávník, ta spase všechno.

čtvrtek 18. října 2012

Bydlím u své kočky

Na facebooku je jedna skupina, která se jmenuje Bydlím u své kočky.  

Tento název mě donutil k zamyšlení, že u naší kočky bydlí spousta lidí - vlastně dvě rodiny.
Naše kočka je přísná bytná. 
Dožaduje se pravidelného nájmu - v častých intervalech.


Dokud bylo teplo, tak jsme Holly neviděli. Můj muž tvrdil, že se s námi rozvedla a rozhodla se terorizovat pouze moji mámu a tátu. Jak moc se můj muž mýlil!

Jakmile se ochladilo, tak naše kočka zjistila, že přes den je dobré vyspat se u nás - a samozřejmě si vymňoukat kapsičku s jídlem. Musím podotknout, že naše kočka konzervy odmítá.
Přesto víme, že u rodičů již snídani dostala. Odpoledne se stěhuje k rodičům, tam je totiž vidina toho, že někdo zatopí v krbu a milá kočka se bude moct rozvalit u sálavého tepla.

Vyvodili jsme z toho závěr, že asi bude velmi tuhá zima :))))

fotka je z března - málo naši kočku fotíme, budu to muset napravit. Vašek se Sofi vyrobili krásné snídaňové krmítko, tak zkusím přistihnout Holly při činu ;)




pondělí 15. října 2012

Ještě ze Znojma

Albi s Tomem pro nás připravili překvapení v podobě wellness v jednom blízkém hotelu. 
Bylo to dokonalé - i bublinky jsme měli :)





Fotky jsou od Albi :)

Byli jsme i v páře, byla jsem překvapená, jak moc se mi to líbilo, dřív to nebyl můj oblíbený způsob relaxace.

Než šla dítka spát :



neděle 14. října 2012

Podzim ve Znojmě

K našim znojemským kamarádům jezdíme moc rádi. Ať je jakýkoliv shon, tak u Albi a Toma je vždy moc milá atmosféra.
Téměř pokaždé navštívíme i rodiče Albi, kde je vždy veselo.
Harmoniky hrály dokonce dvě. Děti tancovaly. Mladé víno jsme ochutnali. Neskutečně dobrý feferonkový salát jsme jedli. Moc se mi líbilo, jak děti vnímaly muziku, jak se jí nechaly zcela pohltit.

Oskárek se nechal vozit v kočárku.
Posléze jsme uložili děti a povídali si do pozdních hodin. 
Sofi rodiče vůbec nepostrádala a usnula s Adi v jedné posteli :).

Po dlouhé době jsem dokázala vypnout a odpočinout si od vlastní hlavy.


čtvrtek 11. října 2012

Blatná, Zvíkov

Nejeli jsme domů, jelikož Vašek zjistil, že následující den pojede do Blatné. 
Přenocovali jsme v Brodě  a příštího dne jsme se vydali do Jižních Čech.

Tak jsme se ocitli v Blatné.
Vašek jel pracovat a já se s dětmi vydala k vodnímu zámku Blatná.
Děti byly nadšené z kačenek, které plavaly okolo zámku. Poctvivě jsme je nakrmily :).
Samotný zámek má zvláštní atmosféru, kterou podlě mě dělá spousta okolní vody.
Jako z pohádky mi připadal zámecký park, který je velmi rozlehlý (42ha).

V parku byla spousta starých stromů a moc krásná lipová alej. Když jsme zašly hlouběji do parku, objevily jsme stádo daňků. Nejdřív jsem měla obavy, jelikož nás od sebe dělilo pár metrů, po chvíli jsem pochopila že budou na lidi zvyklí. Daňci za námi chodili, jako stín. Sofi je stále pozorovala a kladla dotazy typu: kde spí, co jedí... :))

Pak nastal čas na zpáteční cestu. A protože jsme měli po cestě hrad Zvíkov, rozhodli jsme se ho navštívit.
Měli jsme štěstí, že byl hrad otevřen, protože se  v něm natáčel dokument v dobových kostýmech. A tak jsme bonusem viděli filmařské zákulisí, koně a spoustu rytířů.
Překvapilo mě, jak byl hrad veliký.

Krásný výhled byl i na soutok Vltavy a Otavy.
Vůbec se nám nechtělo domů. Doufám, že se do Jižních Čech brzy dostaneme :)
Nakonec jsme šťastně docestovali domů :)


středa 10. října 2012

Kolín, Kačina, Jakub

Vašek jel v pondělí na služební cestu do Kolína. Ráno mě vzbudil, ani se mě neptal, zda chci jet, a oznámil mi, že do hodiny vyjíždí, tak ať se sbalíme :)). Říkala jsem si, děti se cestou vyspí, my se projdeme po krásných místech naší vlasti a večer budeme doma. 
Plánovat se prostě nemá.

V Kolíně jsem byla poprvé. Během dvou hodin jsme stihli projít centrum. Překvapilo mě, jak Fíková vnímá různé historické budovy, okoukala maminčinu úchylku, a často mi hlásí, co si mám vyfotit.
Ještě jsme půl cesty pěly Kolíne, Kolíne - řekla bych, že Vašek i zalitovat, že nás sebou bral :))
Z Kolína jsme se vypravili na zámek Kačina.
O víkendu nám babička z Brodu nadšeně vyprávěla, jak je to tam krásné - kdo by tušil, že tam za pár hodin budeme :))
A krásné to tam vskutku je:

Kolem zámku je spousta stezek. Asi kilometr od zámku jsou nádherné vzrostlé platany a rybník. Dvě hodiny jsme chodili a chodili. Počasí nám přálo. Podzim byl, jak malovaný.  Sofi byla nadšená, že jsme nasbírali tašku kaštanů.



Zpáteční cestou jsme zavítali k románskému kostelíku sv. Jakuba. Nedostali jsme se dovnitř, ale i pohled přes plot byl úžasný. Je skvělé, že se tak stará stavba dochovala do dnešních dnů.



Domů jsme se nedostali, ale o tom až příště :)

neděle 7. října 2012

První říjnový víkend

Na tento víkend jsme měli spoustu plánů. 
Žádný se nekonal. V týdnu lehla Karolínka. V sobotu se s horečkou vzbudila Sofi. 
Tak přijela babička a děda z Brodu. 
Tím, že jsme nikam nemohli, tak Vašek pojal víkend pracovně a zaměstnal každou volnou ruku v dosahu.
Děda Luboš dodělával "cosi" na schodech.


Děda Vašek pro změnu natíral budoucí zábradlí (stejně nevěřím, že bude někdy instalováno :)))
Karolínka si návštěvy užila velmi.



Fíková téměř celý den prospala, s vyjímkou chvilky, kdy si poležela na podzimním sluníčku.

A ještě Karoli v akci - vše chce dělat sama, občas je to o život.


sobota 6. října 2012

Labutí jezero

Na Hané jsem dlouho nevěděla o nikom, kdo by se mnou chodil do divadla na "klasiku". 
Pak se přede mnou Veru zmínila, že ona taky ráda operu a jejím snem je vidět Labutí jezero.

Slovo dalo slovo a my se domluvily, že na Labutí jezero pojedeme do Prahy. 

Těšily jsme se několik měsíců :)

Ve čtvrtek byl ten DEN.

Do Prahy jsme jely žlutými vlaky, nemůžu si je vynachválit, a už cesta byla moc prima.
Pak jsme si prošly Prahu, tedy spíše pár kaváren, nemusely jsme nikam spěchat, o nic a nikoho se starat. Zřídka se mi stane, že mám tolik času pro sebe.

Labutí jezero bylo ve Státní opeře. Byla jsem v tom divadle poprvé a moc se mi tam líbilo. Z třetí řady bylo vidět krásně.
Samotný balet byl úžasný. Místy jsem měla pocit, že publikum nedýchá, jak žilo s osudem princezny Odetty. Celé představení bylo napínavé, střídaly se barvy, kostýmy. A velmi mě překvapil šťastný konec příběhu. Pak ta úžasná hudba.

Uvědomovala jsem si čeho je lidské tělo schopné, ta ladnost a lehkost. Při skocích se mi tajil dech.
Byl to pro mě velký zážitek. Hned bych šla na představení znovu. Jediné, co mě trošku zrazuje je cena lístku.

Doufám, že se brzdy dostanu do Národního divadla, kde jsem také nebyla - tedy, já nebyla skoro všude :)))
O to víc se těším na to, co mě ještě čeká.

Zapoměla jsem dodat, že lístky byly součást daru k mým narozeninám.