pokračování Fíkovic rodiny


pokračování Fíkovic rodiny
naleznete zde

http://fikova2.blogspot.cz/

sobota 23. října 2010

Cestování vlakem

Ve čtvrtek měla být kamarádka ze Znojma v Brně. Jelikož je již v pokročilém stádiu těhotenství, tak mi bylo jasné, že je to pravděpodobně poslední příležitost, kdy bychom ji mohli vidět, než se miminko narodí.

Žel k nám byli nachytáni řemeslníci a Vašek musel jet pracovně na Slovensko, tak nebylo moc nadějí, že by se schůzka v Brně mohla uskutečnit.
Vašek ráno odjel a vzápětí volal klempíř, že nepřijede. Byla jsem zklamaná. Kdybych to věděla o chvilku dříve, mohla jsem jet s Vaškem, který by mě přiblížil k Brnu. Neházela jsem flintu do žita a zkusila najít spojení vlakem. Z Prostějova vlak jel, problém však byl, se na nádraží dostat. U nás toho jezdí velmi málo. Auto jsem nechtěla nechávat na parkovišti.
Tak jsem zkusila zavolat babičce, zda by nás nedovezla na nádraží. Povedlo se a vlak jsme stihly.
Se Sofi jsme jely vlakem po roce. Moc se jí cestování líbilo. Dostala dětský lístek od pana průvodčího a pak i razítko mašinky od revizora jízdenek - revizova jízdenek jsem ve vlaku viděla poprvé.
Jely jsme ve společném kupé s mladou slečnou. Sofi celou cestu nezavřela pusu. Jsem si jistá, že pokud slečna plánovala děti, tak po této zkušenosti  to jistě přehodnotila.

Do Brna jsme dojely načas. Stihla jsem vyřídit všechno, co jsme potřebovala.
Sofi moc ráda viděla Barunku s Adriankou. Holky tak řádily, že nás vůbec nepotřebovaly a mi si mohly popovídat. Odpoledne se pro nás zastavil Vašek a okolo sedmé jsme dorazili domů.

Přípravy na karneval

Ve středu nás čeká Dýňobraní, kde bude třeba masek. Sofi žádnou vlastní masku nemá.
Naštěstí nedaleko je jedna firma, která se karnevalovými maskami zaobírá, tak nebyl problém masku koupit.
Spíše jsme měli problém masku vybrat.

Ve stejný den dostala Sofi od babičky prstové rukavice, tak je hned přiřadila ke kostýmu.

Kačeny

V neděli byla zima. Potřebovala jsem vyvětrat Sofi a nakoupit. Nákupy Sofi moc nebraly, tak jsme vyzvedly Alenku a šly se projít po krásách podzimního Prostějova.
Už jsem nevěděla, kam bychom mohly ještě jít, Alenku napadlo, že bychom mohly jít krmit kačeny.
Měla jsem obavy z parkování, naštěstí místa bylo jako pro tirák, tak i tuto překážku jsme překonaly.

Z Brna mám zkušenost, že kačeny bývají tak přežrané, že za rohlíkem ani nepřiplavou. Prostějovské kačeny překvapily. Hnala se jich celá hejna včetně labutí, až jsem musela dojít pro nášup do auta. Sofi byla nadšená, místy jsem měla strach, že při házení rohlíků skočí do rybníka.

pátek 15. října 2010

Proč by měl člověk blogovat

Včera do Prostějova zavítala paní Thora, kterou jsem do té doby  znala pouze přes její blog. Přijde mi úžasné, kolik milých lidí jsem měla čest osobně díky blogování potkat.


Je zvláštní vidět někoho poprvé a přesto o tom člověku vědět tolik věci. Přišlo mi to, jako by jsme se znaly daleko delší dobu.

Pokud jsem o našem dítěti někdy tvrdila, že se před cizími lidmi stydí, tak to nyní beru zpět. Nevěděla, jak na sebe upoutat pozornost a pěkně se rozpovídala. Umlčela ji až zmrzlina.
Bylo to moc milé setkání. Zvládly jsme i procházku po náměstí, které bylo zalité sluncem.

Doufám, že budeme mít možnost se ještě sejít, abych paní Thoře mohla ukázat naše staveniště v reálu.

Barování

O Barování jsem toho četla spoustu u Wlčice na blogu. Jak do Prahy jezdíme velmi zřídka, tak na tuto akci jsem byla schopná cestovat na druhý konec republiky.

Byl to úžasná zážitek. Mám ráda improvizaci a ráda se zasměju - v této kombinaci to byla velmi vydařená akce. Barování vtipně moderoval Filip Rajmont. Velmi mile mě překvapil zpěv Sandry Novákové, vyborný byl Ondra Brzobohatý, Matěj Rupert a spousta dalších.
Zážitkem pro nás byla atmosféra v sále. -

Prosím omluvte špatnou kvalitu záznamu


Vašek dorazil  až chvíli před přestávkou - pracovní povinnosti ho zdržely. Byl moc unavený a jednu chvíli jsem si říkala, zda bylo rozumné vláčet ho po takové pracovní šichtě na otočku do Prahy. Nicméně za chvíli ožil, jako by se na něj přenesla energie účinkujících.

Díky chřipkové epidemii končilo Barování prý nezvykle brzy - okolo půl druhé jsme šli po Karlově mostu do Rudolfina, kde parkovalo naše auto. Vidět v tak pozdním čase Vltavu bylo dalším zážitkem.

Velmi bych chtěla poděkovat Wlčici, která je neskutečně šikovná a lístky koupila.

Cesta zpátky byla náročná. 2x jsme zastavovali, abychom neusnuli. Spěchali jsme domů, jelikož jsme věděli, že babička vstává okolo páté do práce. O půl páté jsme parkovali v garáži.
Do postele jsme padli, ani nevíme jak.
O to horší bylo probuzení, jelikož před osmou dovezli 16 palet tašek. Vaška čekala další šichta a po třech hodinách spánku strávil celý den na střeše.

Večer jsme se shodli, že přes všechna úskalí nám to cestování za tu akci stálo. A pokud se zadaří MOC rádi pojedeme zase.

čtvrtek 14. října 2010

Půlka střechy

Z jedné strany vypadá naše střecha již hodně pozitivně

Druhá strana je horší

Dnes ráno bylo lezení po střeše, díky mrazíkům, hardcorovou zaléžitostí.

úterý 12. října 2010

Tašky

Máme doma konečně tašky a některé už i na střeše. Hned je veseleji :)

Okna by měla být do měsíce, snad to stihneme, než přijde ta tuhá zima.

Jak se chystají venkovští balíci do Prahy

Díky Wlčímu nasazení k nám dopotuvaly lístky na Barování se Sandrou Novákovou do Prahy. Ještě v pátek jsem si myslela, jak Vašek bude doma a pojedem spolu pěkně autem. Jenže Vaškova práce nás opět vypekla a on musel jet pracovat - naštěstí to bylo směrem ku Praze. Já jsem se do Prahy měla dopravit vlakem.
V neděli jsem začala s přípravami. Mému muži jsem umyla auto, nachystala čísté oblečení, parfém, svačinu, lístek do peněženky - měl moc starostí na střeše a já byla strašně ráda, že do této hurá akce jde se mnou, i když ví, že ten den bude hodně náročný, tak jsem se snažila mu to ulehčit, jak jen to šlo.
Vašek v pondělí v šest ráno vyjel a plán zněl tak, že okolo sedmé večerní by mohl být v Praze.

Já jsem měla na pondělí objednané mamografické vyšetření a to hodinu před odjezdem mého rychlíku do Prahy. Poprosila jsem mámu, zda mě dopraví do ordinace a pak rovnou na nádraží. Ani jedna z nás tuto část Olomouce neznala, tak jsem byly vybavené tátovou navigací. Můj táta viděl, jaký stres plyne z toho, abych to stihla, tak vyjel se svým tirákem v půl dvanácté v noci směr Slovensko, aby to stihnul a mohl nás odzvézt.
V ordinaci to šlo jako na drátku, pouze před mým vyšetřením se to zaseklo. Celá nervózní jsem koukala na hodiny, abychom to stihli na nádraží a neujel mi vlak.
Vlak jsem stihla. Do Prahy dojela.

Na poslední chvíli jsem se domluvila s kamarádkou z Prahy, která mě doprovodila z nádraží do centra, kde jsme měly sraz ještě s jednou kamarádkou. Tři hodiny jsme strávily vykecáním o všem možném a čas strašně rychle utekl. Pak jsem měla luxusní doprod až k Besedě, kde se akce konala.


neděle 10. října 2010

Rekonstrukce pokračuje

Podzim je v plném proudu. Už jsme pouštěli draka, zelí je naloženo v kameňáku a dnes domem voněl štrůdl.
Příští týden by se mělo skončit s bouráním. Lituju okolní sousedy, jelikož díky přebourávání oken mají neustále zaprášená auta i okna.
Střecha ještě není hotová teprve v úterý by měli dovézt tašky. Vašek zatím stihnul podbít části, které budou vidět. Zespodu bude také dřevo.


sobota 2. října 2010

Střecha I.

12:00



18:00


Držte všechny palce, nad námi je černá obloha..