pokračování Fíkovic rodiny


pokračování Fíkovic rodiny
naleznete zde

http://fikova2.blogspot.cz/

pondělí 31. ledna 2011

Adi, Baru a Oliver

Našim kamarádům se před koncem roku narodil chlapeček. Dnes jsme měli první příležitost ho vidět.
Sofi nadšení neprojevila :)))

Holky měly příležitost si pohrát. Řádily, jak černé ruky.

neděle 30. ledna 2011

Sofi a kamarádky

Konec pobytu na horách se vydařil. Svítilo sluníčko a bylo vidět daleko. Na další expedici se nikdo nechystal a tak jsme vyrazili alespoň na procházku.
Vašek trénoval na tři děti.

Moc jsme si to užili, jen to rychle uteklo..


sobota 29. ledna 2011

Praděd dobyt!

Naše expedice se původně nevydala až na vrchol Praděd. Vedoucí expedice sliboval výstup jen po další rozcestník, jelikož kdyby zbytek výpravy věděl, kam je namířeno, protestoval by již pod kopcem.
Sofi byla moc statečná. Mimo pár úseků na Praděd vyšla za doprodu lidovek, protože když zpívala, tak nestihla nadávat, jak jí bolí nožičky.
V 10:42 byl Praděd dobyt.
Na zpáteční cestě se Fíková již víc vezla, než šla. Horský výstup ji zmohl tak, že nám na bobech usnula a neprobrala se, ani když spadla do sněhu.

Vašek ji kus nesnel. Za chvíli se probrala a začala si vesele broukat, jak ji spánek osvěžil.
Expedice byla úspěšná!!

pátek 28. ledna 2011

Koupelna

dnes přišel návrh koupelny.
Ještě proběhnou nějaké změny.
Upřímně, jsem zvědavá na realitu..

Na horách

Na horách se máme báječně. Přírodního sněhu spousty. Výborně nám vaří. V bazénu je teplá voda.
Nenahraditelným se stal kyblík, se kterým si Sofi vyhraje. Místo písku má sníh a plácá bábovky.
Sem tam sice nadává, že jí je zima na oči, ale jinak statečně bobuje v jakémkoliv počasí.
Obdivuje lyžaře na vleku, říká o nich, že jezdí na provázku :)) a zuřivě jim mává.

Začíná být ve věku, kdy všechno komentuje. Ptá se, proč má pán bříško, proč nemá stejné jídlo, jako paní vedle.. Často jsem rudá rozpaky.



neděle 23. ledna 2011

Jeseníky

Pokud se nic nepokazí, tak zítra odjíždíme na týden na hory. Dlouho trvalo, než jsme našli volné místo, a nebylo to daleko. Na Ovčárně jsme byli týden v pořadníku. Nakonec to vyšlo. Ovčárna je kousek pod Pradědem, je tam spousta přírodního sněhu.
Na horách jsem s dítětem ještě nebyla. Řešila jsem co všechno mám zabalit, dopadlo to tak, že Sofi má 2x více věcí.
Doufám, že nám horský vzduch pomůže a konečně přestanem kašlat.

sobota 22. ledna 2011

Cestování

Tento týden jsem měla cestovní. Nejezdím tak často autem. Jezdím, když musím. 
Tento týden začínalo cvičení a zpívání dětí, tak jsem musela vyjet. I se mi o tom zdálo :))
Měla jsem dobrý  cestovní týden. Měla jsem všude dost místa na zaparkování. Když jsem měla možnost zaparkovat k chodníku mezi dvě auta - tuto techniku parkování jsem naprosto neovládla- tak se pojednou objevilo vhodnější místo na parkování.
Na placeném parkovišti mi pán vnutil parkovácí lístek, který platil ještě hodinu a usmíval se na mě!!
V pátek jsem jela za kamarádkou do Boskovic a pak ještě do Doubravice k další kamarádce.Měla jsem sebou sice navigaci, ale nevzala jsem si držák na navigaci.  Tak jsem byla nucena řidit se pouze hlasem navigace a zpáteční cestou trošku zabloudila.

Moje kamarádka Míša nevěřila vlastním očím, když  mě viděla dojet tak daleko od domova a několikrát mě hlasitě chválila :D - sama bojuje se stejným problémem.

Jsem zvědavá, zda se pro mě řízení někdy stane rutinou, zatím tomu nevěřím..


úterý 18. ledna 2011

Jak si nás vycvičila kočka

Naše kočka si odjakživa myslí, že je paní domu. Také se dle toho chová.
Jediný, kdo její chování nepochopil, je moje máma. Pořád kolem ní chodí, jaký je to kočičí chudák, že ani jídlo nemá a my jí nic nedopřejeme. Holly okamžitě poznala nejslabší článek rodiny a také toho náležitě zneužívá.
V naší rodině platí, že od stolu se domácím mazlíčkům žádné jídlo nedává. Musím přiznat, že toto pravidlo dodržuje pouze mužská část domácnosti. Podezřívám je z lakoty, podle mého názoru se řídí heslem: Sám mám málo.
Už i Sofi, když se jí na talíři objeví maso, oddělá kus Hollýnovi.
Co bydlíme na Hané, tak si nás Holly moc nevšímá. Je zcela pohlcena novými zážitky, které ji poskytuje chození po venku. Občas má slabou chvilku a vyhledává naši přítomnost.
Tak to bylo i včera. Nejdříve nás poctila svou přítomností, když se vyvalovala před krbem a posléze zahájila vrnící maraton. Dokonce strávila noc doma.
Ráno mě volal Vašek, abych se šla podívat na střechu k sousedům, kde se klouzala naše kočka. Jak byla střecha namrzlá, tak bruslila dolů. Nemohli jsme jí nijak pomoc. Nakonec se vyškrábala na hřeben, kde žalostně mňoukala. Nevím, zda čekala, že se opět vytasím s žebříkem a vyhlásím záchranou akci.
Upřímně, jedna taková zkušenost mi stačila, půl vesnice se tím baví ještě nyní.
Netrvalo dlouho, Holly střechu obešla a hrdě stála u dveří. Její hrdost asi neutrpěla žádné újmy.

Sofi kočku ještě nekreslí, za to maminku a tatínka velmi často :))

sobota 15. ledna 2011

když kocour není doma..

Rodičové nám odjeli na víkendový wellness pobyt.
Vaření se pro dnešek ujal Vašek. Bylo kuře na zázvoru, chilli a česneku, příloha bramboro - brokolicová kaše. Bylo to výborné a úplně nejlepší na tom bylo, že jsem to nevařila já.

Ve vedlejší vesnici pořádali místní nadšenci loutkové divadlo pro děti. Hrál se kus Čaroděj Habakuk a princezna Zlatovláska. Děti to moc nenadchlo, ale já se bavila, chvílemi mi to přípominalo pohádku od Cimrmanů - Dlouhý, Široký a Krátkozraký.

Po představení byla volná zábava a loutky chodily mezi dětmi. Fíková se chvíli bála, ale zvědavost jí nedala, tak se podívat taky šla.
Bylo to fajn. Potkala jsem známé tváře a pro Sofi to byla taky změna.

pondělí 10. ledna 2011

svatební salon

Naši kamarádi se po mnoha letech konečně domluvili, že zlegalizují svůj vztah. A jelikož ke svatbě jsou třeba i šaty, tak jsme se v sobotu dostaly do jednoho velkého svatebního salonu.
Překvapilo mne, jak je salon veliký a kolik personálu se tam pohybuje. V takovém centru jsem ještě nikdy nebyla, tak pro mě bylo všechno nové. Slečna na recepci nás upozornila na velké množství klientek před námi, a varovala nás, že můžeme čekat i dvě hodiny. Naštěstí se tyto předpovědi nevyplnily.
Hned za vstupními dveřmi mě pobavil plakát na konání kurzu pro nevěsty  - je neskutečné, na co vše jde vymyslet kurz :))
Slečna, která se mé kamarádce věnovala byla moc šikovná a tak netrvalo ani moc dlouho a šaty byly vybrány.
Na to, že jsme tam strávily několik hodin, tak jsme si to užily a to i Fíková. Vedle zkoušecí kabinky byl box s různými pompadůrkami a kabelkami, Sofi se moc líbily.

Po nějaké době Sofi objevila dětský koutek  se stojanem na malování, tak jsme o ní ani nevěděly. Příjemná slečna recepční jí pustila i krtka. Řekla bych, že zrovna Sofi by nevadilo, kdybychom se zdržely ještě déle.
Mimo svatebních šatů jsme vybraly i další šaty, boty, doplňky, prošly spoustou katalogů.

Užívala jsem si roli rádce. Mám ještě čerstvé vzpomínky na naši svatbu, která ač byla krásná, tak to zařizovaní, které k tomu patří, není zrovna mým koníčkem.

pátek 7. ledna 2011

hlášky naší domácnosti

Bolí mě zas v krku. Už si připadám, jak hypochondr.
Chtěla jsem zničit bacila, tak mě napadlo, že zkusím osvědčenou radu a vykloktám si slivovicí (až si toto přečte děda, tak zapláče nad těmi ztrátami). Byl to zážitek pro otrlé, nejsem si jistá, zda to budu opakovat.
Když jsem posléze dýchla na Sofi, tak se začala smát a prohlásila: Maminko, mě hoří vlasy!!

Mí rodiče vedou letitý spor o teplotu v ložnici. Můj táta preferuje zimu a máma naopak teplo. Tento týden máma perlila. Tvrdila, že je v ložnici taková zima, že jí při čtení omrzají prsty.
Včera dokonce prohlásila, že jí ložnice připomíná chlaďák na mrtvoly a pokud by ve spánku skonala, tak to její manžel ani nepozná, protože tak studená je každou noc.

Aby toho nebylo málo, tak si naše kočka Holly přinesla domů mazlíčka - živého.
Kdo tipuje myš, tipuje správně. Myš pustila v kuchyni a odmítala se o ni zajímat. Vyhrožovala jsem jí, že bude mít zatrhlé jídlo a vycházky, pokud s tím něco neudělá.  Naštěstí si dala říct a myš ulovila.


úterý 4. ledna 2011

Co právě čtu

Jednou za čas mám období, že ač se u nás stále něco děje, tak nemám chuť nic psát. Tak alespoň o tom, co zajímavého se mi dostalo do rukou.  Co jsme se přestěhovali na Hanou, tak jsem toho moc nepřečetla. Nejdřív mě zmohla změna vzduchu a byla jsem ráda,  že padnu do postele, a na knihu jsem neměla ani pomyšlení. Pak jsem objevila audio knihy, které mě zcela pohltily - stále ještě nemám vše poslechnuté.
Teprve až se mi ulevilo po zápalu plic, tak jsem sáhla po knize. Mám štěstí na sečtělého souseda, který má "bezednou" knihovnu a zásobuje mě. 

Přestřelka od Jana Procházky byla zvláštní kniha. Dobou, prostředím, ve kterém se děj odehrává. O to víc jsem byla překvapená z ironie, na kterou jsem v knize narážela.

.Ježíšek mě  shodou okolností obdaroval knihou ze stejné doby: Bereme, co je od Věry Noskové.
 Je málo lidí v našem okolí, kteří by mi o této době mohli něco říci. Jelikož život na vesnici byl naprosto odlišný od života ve městě. Přijde mi, že přímí účastníci z vesnice ty události vnímali jinak, než se nyní dočítám. Je také možné, že je to dáno tím, že si člověk pamatuje raději to dobré. Doufám, že se dostanu k dalším knihám od paní Noskové.

Asi před měsícem jsme v autě poslouchali radiožurnál, kde probíhal velmi zajímavý  rozhovor s Janem Rybářem o jeho nové knize Čtvrtá kostka. I tuto knihu jsem našla pod stromečkem. Je to napínavá detektivka z rudolfinské Prahy. Přečetla jsem ji jedním dechem. Ač mi některá rozuzlení přišla trošku krkolomná, i tak se mi kniha moc líbila.

Sofi také vyžaduje čtení. Zatím si vystačíme s říkankami ze Špalíčku pohádek.Velmi bych uvítala typ na zajímavou knížku pro děti tohoto věku. Na trhu je toho spousta, že si nedokáži vybrat.