pokračování Fíkovic rodiny


pokračování Fíkovic rodiny
naleznete zde

http://fikova2.blogspot.cz/

neděle 26. prosince 2010

Husa

Sofi si mohla vybrat, co bude večeřet. Hlásila, že by ráda kuře od oběda. Když bylo kuře vytaženo, tak začala protestovat, že toto kuře ne. Jakmile zahlédla husu, začala jásat: Kuře s kostičkou..
Chutnalo jí velmi:

Vypadala, jako bychom jí ani najíst nedali...

sobota 25. prosince 2010

Vánoce

První vánoční dárek nám nadělili kluci, co u nás dělají sádrokartony. Zjistili, že máme rádi Červeného trpaslíka - je to takový náš "večerníček"- a tak jsme dostali originál DVD tohoto seriálu. Moc nás překvapili. Seriál máme stažený z tv, tak se nám DVD moc hodí :))

Štědrý den se vyvedl.  Dárků bylo moc. Nadšení veliké.
Překvapil nás veliký balík pod stromečkem
Musím říct, že mě nenapadlo, co to může být.


Dostali jsme VLASTNÍ popelnici!!!

Výborná byla i Sofi. Dostala hrnce na vaření. A hned se rohodla vařit hovězí..

Ježíšek nadělil Fíkové kolečka, tak usadila Huga a trénovala vožení (Hugo je panenka ještě po mě a  ač má Sofi panenek spoustu, tak Hugo vede)

čtvrtek 23. prosince 2010

PF 2011

Krásné Vánoce a celý příští rok.


a hlavně zdraví ..
u nás příští rok bude hodně veselo ;)

čtvrtek 16. prosince 2010

Předvánoční budování

Práce pokračují. Elektrika je téměř hotová, zítra přijedou elektrikáři naposledy. Topení je natažené. Sádrokartonáři mají práci na delší dobu.

budoucí kuchyň



skelet pokojíčku

šatna a druhý pokojíček
byt dostává reálnou podobu -  kéž  by byla už finální :))

pondělí 13. prosince 2010

Před akcí

Dneškem u nás začíná kolotoč, který skončí, až těsně před Vánocemi - tedy pokud půjde vše dobře.
Trámy jsou ohoblovány, nastříkány, celé patro "uklizeno".
 Dnes nastupují sádrokartonáři, vypadají moc sympaticky :). Ve středu se k nim přidá elektrikář a posléze topenář (celé topení se bude dodělávat později) - budou se muset obejít bez mé péče, na celý týden mám naplánovaná různá vyšetření.


budoucí kuchyň s obývákem
 
jeden z pokojíčků

Jakmile tento týden skončí, mělo by to vypadat více obyvatelně.

čtvrtek 9. prosince 2010

Jak se u nás peklo

Babička se rozhodla udělat těsto na perníky. Nezůstalo u těsta, hned se i peklo. Letos poprvé měla pomocníka.
Pomocník po ATB zázračně ožil. Ještě nyní se likviduje spoušť v kuchyni.

Perníky musíme velmi dobře uschovat, jelikož naše kočka je schopna vyšplhat kamkoliv, jen aby jich kilo mohla spráskat. Něco jí v pernících voní tak moc, že tomu nedokáže odolat.
Vrchol všeho je, když naše kočka perník ukradne z vánočního stromečku i s mašličkou a zbaští oboje. Jak to dopadne, si můžete domyslet..

středa 8. prosince 2010

Die SimulantenBande!

Sofi byla dnes u paní doktorky. Jela jenom s tatínkem. Paní doktorka slyšela něco na plicích, tak je poslala na rentgen. Když jsem to po telefonu slyšela, tak jsem si říkala, jsou zvyklí na dětí, zvládnou to.
Ač proběhla různá motivace, tak se snímek nepodařil - dva by ji neudrželi. Sofi, jak vidí bílý plášť, tak začně řvát a jakákoliv spolupráce je marná.
Touto výbornou vlastností trpí od loňské návštěvy pohotovosti.

Kašle strašně, často jde i jídlo z bříška ven, jak ten kašel nemůže zastavit.
Dostala stejná antibiotika, jako já, jen v  jiné formě.

Upřímně, už mě to přestává bavit. Jsme stále zavření doma a již mi  z té izolace slušně "hrabe".

Vyzývám tímto našeho bacila, ať už nás opustí!!!

pondělí 6. prosince 2010

Pokoje

Přišel mi mail, kde mi jedna kamarádka psala, že když máme již střechu a okna, tak můžeme již bydlet.
Chvíli jsem se musela smát. Pak jsem se zamyslela a došlo mi, že jsem na blog nedávala fotky vnitřku domu.
První patro našeho domu nebylo nikdy za celou existenci domu  (dům je starý asi 150 let) obydlené. Bylo mi vysvětleno, že "na patro" se stavělo pouze z toho důvodu, aby bylo kam uskladnit obilí a ostatní zásoby. Proto je také celý prostor otevřený, až na jednu přepážku.
Tím pádem v prvním patře není elektrika, voda ani topení. A to jsou také akce, které nás nyní čekají.
Trámy chceme ponechat viditelné. Jsou ale původní, tak se musí obrousit. To je taky činnost, kterou Vašek poslední dny dělá. Prach má úplně všude. Mezi obroušené trámy přijde sádrokarton.

Práce je tu ještě hodně :)

sobota 4. prosince 2010

Izolace

Jsme zavření doma a ještě dlouho budeme. 
Sofi je nachlazená, kašle. Teploty má jen večer, tak se přes den nudí.
Mě přišly výsledky z krve a zánět průdušek se změnil na zápal plic, tak jsem vyfasovala další antibiotika a 14 dní se nehnu z domu. Ono mi bylo divné, že jsem stále unavená, kašlu a to již mám za sebou dvoje ATB.
Vítám jakékoliv rady, jak zabavit Sofi s mou co nejmenší účastí.

Nejen, že se tu se mnou nudí Sofi, ale nudí se i naše kočka. Jakmile napadnul sníh, tak usoudila, že ona si máčet tlapky v té bílé hmotě nebude. Přestala chodit v noci ven. Má naspáno do zásoby a roupama již neví, co by.
Poslední měsíce jsme o Holly moc nevěděli. Hlásila se pouze o jídlo a vpuštění do domu.
Nyní vysedává u dveří, vyhlíží kočičí kamarádky, a když jí nabídneme, aby šla ven, tak nevystrčí ani nos.

středa 1. prosince 2010

Sníh

Ne všichni mají takovou radost ze sněhu, jako Sofi.
Náš dvůr je HODNĚ veliký. Děda dnes celé odpoledne odhazoval sníh. Když skončil, tak začal znovu. Padá pořád.
Sofi chvíli pomáhala, pak se dožadovala vožení na saních. 
Tak chumelilo, že ani na kopec do zahrady jsme nešli. 

Ptala jsem se Sofi, jestli jí venku byla zima. Odvětila mi, že pouze na oči. :))

Jelikož naší vesnicí vede silnice "bez posypu", je často zážitkem z garáže vůbec vyjet.

pondělí 29. listopadu 2010

Nečekaná návštěva

Oknaři odjeli ve čtvrtek večer. Celý pátek probíhal úklid. V sobotu to u nás vypadalo již vcelku normálně. Jen se všude sušilo prádlo a pračka prala a prala - prach se prostě dostal všude. 
Najednou zazvonil zvonek a ve dveřích se objevili Vaškovi rodiče. Přijeli popřát synovi k narozeninám. 
Překvapení jsme byli všichni. 
Přece jenom jsme na návštěvu nebyli přichystání a pořád ještě bylo co uklízet.
Sofi byla nadšená, nevěděla, co babičce s dědou ukázat dřív. 

Listopad je u nás plodný na oslavence. 28.11. slaví Vašek a 30.11. můj táta. 
S mou mámou jsme přemýšleli, jaký dort jim pořídíme. Protože se u nás pořád něco kutí, volba padla na Pata a Mata.
Dort, nejen, že skvělě vypadal, ale i skvěle chutnal.

Nakonec vše dobře dopadlo. S návštěvou jsme se dobře bavili. Mě se konečně ulevilo.
 O bacilech nechci dlouho slyšet.

Okna

Aby toho nebylo málo, tak v tom nejhorším období (viz. předchozí článek) nám přijeli měnit okna v celém domě.
 Ve středu začali. U mě se stav nelepšil, tak jsem zneužila konexí hodné kamarádky a šla na ORL. Tam mi udělali výtěry, poslali na odběry a plicní.

Po třech týdnech to byl krok kupředu. Dostala jsem jiná ATB a paní doktorka konstatovala zánět průdušek. Vtipně podotkla, že bych se měla vyvarovat prašnému prostředí. Vrátila jsem se do totálně rozbombardovaného domu, kde jsem se nemohla, ani nadechnout.
Kdo někdy měnil kastlová okna v domě z vepřovic, ví o čem mluvím.
Bylo třeba mě někam uklidit. Nebylo myslitelné, abych v domě spala. Nakonec jsme skončili v penzionu - nechtěla jsem využít nabídky na přespání, jelikož ATB mi ještě nezabrala a kašlala jsem, jak starý tuberák. Naštěstí se další den již vše v lepší obrátilo - alespoň co se týče oken a mohla jsem se vrátit domů. Normálně bych měla výčitky, že jsem nemohla pomoct s úklidem. Bylo mi tak blbě, že mi to bylo jedno.

Mezera v blogování

Poslední týdny jsem nebyla schopná psát ani blog.
Před necelými 4 týdny mě schvátila nějaká viroza, z které se vyklubala zákeřná nemoc.
První týden jsme se pokoušela léčit sama. Efekt veškerý žádný. V noci jsem se dusila. Překonala jsem se a navštívila doktora. Vysoké CRP , dostala jsem antibiotika.
Bylo to ve čtvrtek, v sobotu jsme měli odjíždět do Prahy. Šikovná Wlčice nám sehnala lístky na Barování. Nechtěli jsme jet na otočku, jako naposled, tak jsme využili Slevomatu a sehnali krásný hotel za super cenu.

Naivně jsem si myslela, že mi ATB zaberou a  užijeme si procházek Prahou. Mimo hodiny nákupů na Chodově a hodiny strávené v centru jsme nikde nebyli. Po ATB mi bylo tak špatně, jak jsem ještě nezažila. O Barování jsem nechtěla za žádnou cenu přijít. po dlouhých přípravách jsme vyrazili. Byl to super zážitek. Wlčice to moc krásně zdokumentovala. Byl to taky poslední krásný zážitek, který mě potkal. 
Pak už mi bylo jenom zle.
Po návratu jsem naklusala hned k obvodnímu lékaři, který mi dal jiné prášky - efekt žádný.



středa 17. listopadu 2010

Za poslední týden se udělalo zase spousta práce. Naši mají zazděné okno v jídelně, kolem kterého povedou schody z našeho bytu na zahradu. Říkala jsem si, že je to taková malá příprava na výměnu oken, která nás čeká příští týden.
Vašek nahoře omlátil v jednom pokoji starou omítku, byl toho vozík za náš traktůrek.

Včera se chystal základ pod schody a dnes se kopalo napojení kanalizace do žumpy. Počasí je milosrdné, tak byli chlapi rádi, že je možno takovou práci dělat.

Auto u doktora

Minulý týden se na našem 3 měsíce starém autě rozsvítila kontrolka. Byla to neobyčejná kontrolka, Vašek zalistoval v manuálu. Přišel na to, že auto hlásí poruchu automatické převodovky. Udivilo ho to. Naše auto má převodovku manuální :)))
Hned volal na servis   - zvyklý ze servisu ze škodovky, že přijede technik, závadu odstraní a vesele se pojede dál.
U Fordu to takto nefunguje.
Pro auto si přijela odtahová služba a v servisu celý den rokovali, co že je špatně.
Docela dlouho jim trvalo, než přišli na to, že je špatná pojistka.



středa 10. listopadu 2010

Tak trochu jiné přípravy :)

S realizací mi pomohla Alča. Zátky jsme sbírali od léta, kamarádi něco přidali, tak to vypadá ještě na jeden veněček.

čtvrtek 4. listopadu 2010

Pokroky

Střecha je hotová.
Nyní Vašek dodělává kosmetické úpravy.

Na skok v Brně

Vašek musel do kanceláře a ještě bylo různé zařizování v Brně, tak jsme si udělali společný výlet. Na poslední chvíli jsem se domluvila s holkama, aby si naše holky mohly pohrát.
Veru vybrala dětskou kavárnu.
Musím upřímně říct, že dokud jsme bydleli v Brně, tak jsme tato zařízení navštěvovali hodně zřídka. Obdivuji zaměstnance takových zařízení. Na mě by taková práce působila značně antikoncepčně.

Holky byly nadšené.


Na vysočině

Po strašně dlouhé době jsme jeli na Vysočinu k Vaškovým rodičům.
Sofi si to užila.
S babičkou vařila
s dědou krmila kačeny
v bazénu se vyřádila

Když objevila krabice hraček po tatínkovi a strejdovi, neměla čas už vůbec na nic jiného.

pondělí 1. listopadu 2010

Lampionový průvod

Na Dýňobraní jsme zjistili, že se další den koná v sousední vesnici lampionový průvod.  Chtěli jsme se zúčastnit.
Sehnat o státním svátku lampion byl nadlidský úkol. Tak jsme prohrabali kdejaké skrýše a nakonec babička jeden archaický kousek našla. Vašek dodal vybavení a lampion svítil. Nadšení bylo veliké.

Sofi pochodovala, nebylo slyšet žádné: bolí nožičky.
Jen proslov u pomníku se jí zdál poněkud dlouhý, tak spolu s tetou Janou svými komentáři bavily okolí. Ani hlasité syčení a výhružné obličeje nepomáhaly.

Od lampionového průvodu vozíme lampion všude sebou.

Dýňobraní

Mám skluz ve psaní blogu. Není tolik času, kolik bych si přála.

Minulou středu jsme se vypravili na Dýňobraní k našim kamarádům na Sépku.
Sofi byla vybavená kostýmem, nadšená z her i z výzdoby. Až mě překvapilo, jak moc se zapojovala do kolektivních her, rozdávala sladkosti ostatním dětem, tancovala a moc dobře se bavila.
Musím říct že ani naši kamarádi se nenechali zahanbit a kreativně se vyřádili na svých kostýmech.
Vítací výbor byl trošku strašidelný.



Kdo si pamatuje seriál Bludička, tak naše kamarádka Jana se inspirovala a šla za lesní vílu Mavis.

Alenka byla výborná sestřička.


Naši skoro novomanželé



Nevím, kdo si to užil víc :)
Každopádně se vyřádili všichni.

sobota 23. října 2010

Cestování vlakem

Ve čtvrtek měla být kamarádka ze Znojma v Brně. Jelikož je již v pokročilém stádiu těhotenství, tak mi bylo jasné, že je to pravděpodobně poslední příležitost, kdy bychom ji mohli vidět, než se miminko narodí.

Žel k nám byli nachytáni řemeslníci a Vašek musel jet pracovně na Slovensko, tak nebylo moc nadějí, že by se schůzka v Brně mohla uskutečnit.
Vašek ráno odjel a vzápětí volal klempíř, že nepřijede. Byla jsem zklamaná. Kdybych to věděla o chvilku dříve, mohla jsem jet s Vaškem, který by mě přiblížil k Brnu. Neházela jsem flintu do žita a zkusila najít spojení vlakem. Z Prostějova vlak jel, problém však byl, se na nádraží dostat. U nás toho jezdí velmi málo. Auto jsem nechtěla nechávat na parkovišti.
Tak jsem zkusila zavolat babičce, zda by nás nedovezla na nádraží. Povedlo se a vlak jsme stihly.
Se Sofi jsme jely vlakem po roce. Moc se jí cestování líbilo. Dostala dětský lístek od pana průvodčího a pak i razítko mašinky od revizora jízdenek - revizova jízdenek jsem ve vlaku viděla poprvé.
Jely jsme ve společném kupé s mladou slečnou. Sofi celou cestu nezavřela pusu. Jsem si jistá, že pokud slečna plánovala děti, tak po této zkušenosti  to jistě přehodnotila.

Do Brna jsme dojely načas. Stihla jsem vyřídit všechno, co jsme potřebovala.
Sofi moc ráda viděla Barunku s Adriankou. Holky tak řádily, že nás vůbec nepotřebovaly a mi si mohly popovídat. Odpoledne se pro nás zastavil Vašek a okolo sedmé jsme dorazili domů.

Přípravy na karneval

Ve středu nás čeká Dýňobraní, kde bude třeba masek. Sofi žádnou vlastní masku nemá.
Naštěstí nedaleko je jedna firma, která se karnevalovými maskami zaobírá, tak nebyl problém masku koupit.
Spíše jsme měli problém masku vybrat.

Ve stejný den dostala Sofi od babičky prstové rukavice, tak je hned přiřadila ke kostýmu.

Kačeny

V neděli byla zima. Potřebovala jsem vyvětrat Sofi a nakoupit. Nákupy Sofi moc nebraly, tak jsme vyzvedly Alenku a šly se projít po krásách podzimního Prostějova.
Už jsem nevěděla, kam bychom mohly ještě jít, Alenku napadlo, že bychom mohly jít krmit kačeny.
Měla jsem obavy z parkování, naštěstí místa bylo jako pro tirák, tak i tuto překážku jsme překonaly.

Z Brna mám zkušenost, že kačeny bývají tak přežrané, že za rohlíkem ani nepřiplavou. Prostějovské kačeny překvapily. Hnala se jich celá hejna včetně labutí, až jsem musela dojít pro nášup do auta. Sofi byla nadšená, místy jsem měla strach, že při házení rohlíků skočí do rybníka.

pátek 15. října 2010

Proč by měl člověk blogovat

Včera do Prostějova zavítala paní Thora, kterou jsem do té doby  znala pouze přes její blog. Přijde mi úžasné, kolik milých lidí jsem měla čest osobně díky blogování potkat.


Je zvláštní vidět někoho poprvé a přesto o tom člověku vědět tolik věci. Přišlo mi to, jako by jsme se znaly daleko delší dobu.

Pokud jsem o našem dítěti někdy tvrdila, že se před cizími lidmi stydí, tak to nyní beru zpět. Nevěděla, jak na sebe upoutat pozornost a pěkně se rozpovídala. Umlčela ji až zmrzlina.
Bylo to moc milé setkání. Zvládly jsme i procházku po náměstí, které bylo zalité sluncem.

Doufám, že budeme mít možnost se ještě sejít, abych paní Thoře mohla ukázat naše staveniště v reálu.

Barování

O Barování jsem toho četla spoustu u Wlčice na blogu. Jak do Prahy jezdíme velmi zřídka, tak na tuto akci jsem byla schopná cestovat na druhý konec republiky.

Byl to úžasná zážitek. Mám ráda improvizaci a ráda se zasměju - v této kombinaci to byla velmi vydařená akce. Barování vtipně moderoval Filip Rajmont. Velmi mile mě překvapil zpěv Sandry Novákové, vyborný byl Ondra Brzobohatý, Matěj Rupert a spousta dalších.
Zážitkem pro nás byla atmosféra v sále. -

Prosím omluvte špatnou kvalitu záznamu


Vašek dorazil  až chvíli před přestávkou - pracovní povinnosti ho zdržely. Byl moc unavený a jednu chvíli jsem si říkala, zda bylo rozumné vláčet ho po takové pracovní šichtě na otočku do Prahy. Nicméně za chvíli ožil, jako by se na něj přenesla energie účinkujících.

Díky chřipkové epidemii končilo Barování prý nezvykle brzy - okolo půl druhé jsme šli po Karlově mostu do Rudolfina, kde parkovalo naše auto. Vidět v tak pozdním čase Vltavu bylo dalším zážitkem.

Velmi bych chtěla poděkovat Wlčici, která je neskutečně šikovná a lístky koupila.

Cesta zpátky byla náročná. 2x jsme zastavovali, abychom neusnuli. Spěchali jsme domů, jelikož jsme věděli, že babička vstává okolo páté do práce. O půl páté jsme parkovali v garáži.
Do postele jsme padli, ani nevíme jak.
O to horší bylo probuzení, jelikož před osmou dovezli 16 palet tašek. Vaška čekala další šichta a po třech hodinách spánku strávil celý den na střeše.

Večer jsme se shodli, že přes všechna úskalí nám to cestování za tu akci stálo. A pokud se zadaří MOC rádi pojedeme zase.

čtvrtek 14. října 2010

Půlka střechy

Z jedné strany vypadá naše střecha již hodně pozitivně

Druhá strana je horší

Dnes ráno bylo lezení po střeše, díky mrazíkům, hardcorovou zaléžitostí.