zase moc přemýšlím

Když se Dalajlámy zeptali, co jej nejvíce překvapuje na lidstvu, odpověděl: „Člověk. Neboť obětuje své zdraví, aby vydělal peníze. Pak obětuje peníze, aby získal zpět své zdraví. A dále, že je tak úzkostlivý ohledně budoucnosti, že si neužívá přítomnost; následkem čehož nežije v přítomnosti, ani v budoucnosti; žije, jako by neměl nikdy umřít a pak umírá, aniž kdy skutečně žil.“.

vidím to dnes a denně. Umění radovat se z maličkostí. 

Ví se o mě, že jsem nenapravitelný optimista, stále si myslím, že pesimismus k ničemu není.

Abych se nezbláznila docela, tak nesleduju zprávy - stačí mi to, co vidím na netu.

Mám radost, když 

• Vašek přijede z práce a vidí holky ještě vzhůru
• vidím, jakou má děda radost z nového kabátu do divadla 
• se dostanu kamkoliv a výlet
• můžu jít někam bez dětí :)
•  můžeme jít někam všichni
• mám radost z kde čeho :))

Jen teda Karolka se odmítá přidat a hlasitě tu huláká: NENENENENENEEE

včera byl nádherný slunečný den, stříhali jsme stromky. Jak to tak vypadá, dneska budeme bobovat..

stojí!

Často jen tak tak. I si sedne, ale tato nečinnost ji zvlášť nenadchla.

Vleze všude. Nejvíce jí zajímají kabely, počítače, telefony, klíče.

Karolínce často ujíždějí nožičky na lakované podlaze. Každý den je nějaký karambol.

Sofi ocenila velký stůl, kam Karolínka nemůže.

Ostatky na Vysočině

V pátek pozdě večer jsme vyrazili na Vysočinu zkontrolovat dědečka, kterého pustili právě v pátek z nemocnice. Dorazili jsme pozdě v noci, Karolka byla vyspaná, rozdávala úsměvy na všechny strany. 

Obě holky se během víkendu vyřádily v bazénu. 

Sofi babičce pomáhala s vařením a Jirkovi s pečením.

I vzácná návštěva dorazila.

V neděli šel průvod masek náměstím Brodu, byli jsme se podívat. Tyto tradice mám moc ráda.

Byli jsme pomalováni a i boty nám za mírný poplatek vyčistili :)

Sofi s námi nebyla, byla na představení Michala z Kouzelné školky. Šla s Jirkou a přijde mi, že si to užili oba. Fotodokumentace bude později.

tento způsob zimy

zná se mi vskutku prapodivný..

ve čtvrtek dopoledne jsme odházela sníh na dvoře - odpoledne veškerý sníh roztál.

v pátek jsem odházela sníh, i bobovat jsme v poledne s holkama šly a k večeru po sněhu ani památka

Cestování minulý týden bylo taky veselé.. Dědovi z kalamity pomáhali vojáci. Vašek bruslil po dálnici z Ostravy. 100 km jel téměř 4 hodiny.

Přání

Málokdy mám přání. Teď mám. Chci do kina - na SIGNÁL :)

Mimo jiné, je to točeno kousek od Lipnice, což je náš velmi oblíbený kraj - zdravím Dádu a strejdánka :)

(přemýšlím na čem jsme byli naposled v kině - cosi od Tarantina, a předtím na Vratných lahví :D )

nekonečný boj

dnes jsem byla na kafe u našich, moje máma mi po několikáté objaňovala neřešitelný problém jejich ložnice.

Mám i pocit, že to už některá blogařka řešila. Jde o teplotu v ložnici. 

Táta chce zimu (17 stupňů), máma 21 stupňů. Dokonce májí na nočním stolku starý VENKOVNÍ teploměr, aby si mohli dokázat, jak teplo / zima v pokoji je.

Tekly mi slzy smíchem, když mi máma popisovala, jak spí v županu, tlustých ponožkách, s extra teplou přikrývkou. Táta má přikrývku o půlku tenčí a je spokojený. Máma mi vysvětlovala, že i při čtení jí mrzne ruka, jak drží knížku. Táta zas dokola povídá, že na spaní má být chladno. 

Vedle v obývacím pokoji mají často přes 30 stupňů, v místnosti je krb, a když se otevře do ložnice, tak má člověk pocit, že zavála sibiř :)).

Mámě jsem nabídla termofor. Stejně mám pocit, že jejich problém nemá řešení :)))

Edit: Máma mě prosila o lepší fotku - lepší společnou nemám :D, jen tuto z pracovní soboty

každá jiná

nečekala jsem, že by Karolínka měla být stejná jako Sofi, přesto mě ty jejich rozdíly nepřestávají udivovat. 

Sofi je plachá ve společnosti, dlouho jí trvá, než si zvykne, každou změnu moc řeší. Karolínka vítá cizí návštěvy, s každým je kamarád, změna je pro ni výzva. 

Sofi byla takové rozumné dítě od malička. Šlo se s ní domluvit, bylo a je na ni spolehnutí - až mi to občas nejde k jejímu věku. Karolína je urputná, co se týče vlastních rozhodnutí. Když se rozhodne něco demontovat, žádná "domluva" nepomůže. 

Sofi není moc velký jedlík, když nepočítám sladké, toho by snědla na kila. Karolka ochutná vše, co jí dovolíme i nedovolíme. Dokáže neskutečně rychle ukořistit nepovolenou potravinu a dopravit si ji do pusy. 

Sofi na sebe je od malička opatrná, když už spadne, tak velmi zřídka pláče. Od 7 měsíců uměla couvat z matrace, aby lezla dolů nožičkami napřed. Karolínka prochází stejnou drezúrou a stále urputně jezdí dolů "na tučnáka" a pokud narazí hlavou, tak ztropí takové divadlo, že by si jeden řekl, že jde minimálně o život.

Fíková má respekt z naší kočky. Holly si to vyložila tak, že se jí bojí a sem tam si ji dovolí, když nejsem na dohled, terorizovat. Vyskočí třeba k Sofi na vanu a přitom cítí, že se to Sofi nelíbí. Fyzicky jí nikdy neublížila, ale často se snaží zabírat území Sofi, v čem se jí snažím vcelku úspěšně bránit.

Karolku naše kočka fascinuje. Neustále se snaží na ni dosáhnout. Holly ji má naprosto " na háku", přesto se je snažím oddělovat, aby nedošlo k ataku z jedné nebo druhé strany. 

Ze Sofi se stává slečna a obětavá sestra. Kéž by jim ta láska vydržela. Karolínka má lezoucí období, už je s ní větší sranda, i když její mobilita začíná být nebezpečná pro všechny. Sofi je pro Karolínku nekonečným zdrojem zábavy, vydrží spolu i dvě hodiny (ne pokaždé, ne každý den).

je mi jasné, že se všechno může změnit, i proto si to píšu :)

jsem moc ráda, že je mám...

Vietnam

Shodou okolností jsem narazila na tyto stránky o Vietnamu  http://www.vietnamtravel.cz/.  Z některých zážitků mě mrazí ještě teď. 

Takový porod ve Vietnamu, to je extra zážitek (viz tady). Přemýšlím o tom, proč místní ženy nerodí doma, když tam jsou takové nevlídné podmínky pro porod.

Jiný kraj, jiný mrav.. no mám co číst :) 

Obzvlášť, když s našimi nemocnými dětmi nemůžeme vyrazit ven

Sobotní nic dělání

celý den děláme NIC

(úklid a vaření se nepočítá)

užívají si to všichni, včetně kočky 

Karolínka se snaží neustále k čemukoliv dostat, aby to mohla montovat. Roste jí další zub. Je trochu nachlazená - snad to nebude nic horšího.

Sofi si oblékla šaty, které nosila, když jí bylo 18 měsíců - překvapivě jí jsou, jen tedy délka je poněkud trochu více mini :)

Chystala se k nám návštěva, neměla jsem nic dobrého ke kafe, tak jsem si říkala, že vyzkouším bábovku do hrnku. Je to jednoduchý recept do mikrovlnky - troubu stále nevlastníme. A výsledek byl báječný.

Přijela kamarádka s dvěma dětma (2,5 roku a 7 měsíců). Ani jsem nečekala, jak si děti vystačí a budou spokojené bez nás. Bylo to moc fajn.
Nikomu nevadilo, že je venku taková velká zima.

malý velký zázrak

Dáda a Michal čekali přírustek do rodiny. My napjatě čekali taky :). Konečně bude mít i někdo z našich "starých" kamarádů miminko. Předem jsme věděli, že to bude holčička, jméno pro nás mělo být překvapením.

31. ledna 2012 se do mrazivé noci rozhodlo děvčátko vykouknout na svět.

a představte si, jmenuje se Lucinka.

Jak řekla Sofi: Mají miminko, tak jsou rodina  :)

Užívejte si toho malého pokladu, moc rychle to utíká. Ať vám Lucinka dělá samou radost.