pokračování Fíkovic rodiny


pokračování Fíkovic rodiny
naleznete zde

http://fikova2.blogspot.cz/

úterý 27. července 2010

Fíková pracuje

Sofi moc ráda pomáhá.
O užitečnosti raději pomlčím.
Spíše okolí trne hrůzou, když ji vidí na skluzavce, či na žebříku se šroubovákem v ruce.

Takto natahovala elektriku s Vaškem:


Dialog č.1:
já: Sofi běž prosím pro tatínka, ať se jde najíst
Sofi: Tatííííí kafééé

Dialog č. 2:
Já: Sofi vzbudila by si prosím tatínka?
Sofi: Tatííí ci buchtůůůů

Nechápu, kam na to chodí, každopádně Vašek reaguje :))

sobota 24. července 2010

opět Haná

Jsme už více jak týden na Hané. Je tady nekonečně mnoho práce. Díky dešťům a nehotové střeše nám trošku zateklo, tak se naši chlapi nenudí. Vašek natahuje elektriku, tak domem zní sekání a dunění. Vizuálně se toho moc nezměnilo, ale pomalými kroky se posunujeme dále. Táta s Vaškem se nezastaví.


Pomalu se balíme, a pokud všechno dopadne dobře, tak se příští týden natrvalo přestěhujeme na Hanou. I kolem toho bude spousta práce. Ono stačí balení s Fíkovou v zádech. Naštěstí máme pár dobrých kamarádů, kteří nám pomohou.
Musím říct, že to naše stavění prověřilo i některá naše přátelství. Ti co nejvíce slibovali, tak ty není vůbec vidět. Na druhou stranu jsme k novým kamarádům  přišli.
Je to ta příjemná strana stavění, že každý den se tady zastaví někdo na kafe, na víno, nebo jen tak na pokec.

Častým tématem je naše kočka Holly, ze které se stal lovec. Téměř každé ráno objevujeme ulovenou myšku. V týdnu jsme v obývaku našli kupu peří, venku byla další kupa peří a ptáček nikde.
Včera v noci ulovila dvě myši.  Půlku jedné myši se rozhodla ochutnat, očividně jí to neudělalo dobře na žaludek. Tak doufám, že do dalších gurmánských experimentů se již pouštět nebude.

Dnes u nás byla Dáda s Michalem, když si naše Holly donesla ŽIVOU myš domů. Moje máma to málem neunesla. Holly myš pustila v obýváku, tak musela být vynesena spolu s myší, kterou transportovala v zubech. Na její obranu musím říct, že co chodí ven, tak je z ní daleko spokojenější kočka.




Moje máma navrhuje, abychom naší kočce pořídili maséra, za ty její lovecké výkony. Přes den je Holly tak unavená, že nemůže ani chodit.




středa 21. července 2010

Bedna radosti

Můj muž byl nakupovat v elektro obchodě - ani nevím, jak se správně takovému obchodu říká. Kupoval spoustu metrů různých kabelů. V tom obchodě mají bednu radosti. Moc se mi líbí to označení. Za malý peníz, některé věci i zadarmo,  lze koupit poslední kousky, či zbytky elektro materiálu.



Pan majitel má smysl pro humor. Přemýšlela jsem co by v takové "Bedně radosti" bylo u nás v práci, když se jedná o čistě administrativní práci :)


pondělí 19. července 2010

Poklady

vyklízeli jsme domeček po maminčiných rodičích a našli jsme spoustu pokladů. Pro někoho jsou to staré krámy, ale pro mě jsou to poklady.
Překvapila mě Sofi, že ji daleko více zajímá kočárek po babičce, než ten její nový. S panenkami je to obdobně - nejlepší panenky jsou ty z mého dětství. Nedělám si iluze, jakmile přijde doba školky, tak ji tyto zájmy pravděpodobně opustí.
Kočárek po babičce je zachovalý. Taky, aby nebyl. Moje babička jej koupila mé mámě s představou, jak její dcerka bude jezdit po návsi s kočárkem a panenkou. Leč kočárek stál věčně mezi vraty a moje máma raději lítala s dětmi po stráni. Po nějaké době kočárek putoval na půdy, kde jsme ho našli. Dnes vozítko prošlo očistou.



Ještě čeká na rekostrukci starý dřevěný vojenský kufr, kolíbka, o které nikdo neví, jak je stará a několik světel.
Další věci jsou již schované a čekají, až naše bydlení bude hotové.

středa 14. července 2010

Profi fotky

Svět je malý.
V sousední vesnici máme moc šikovnou fotografku Petru Jandovou. Již podruhé nám fotila Sofi.
Tady jsou první dvě fotky.


pondělí 12. července 2010

Stínítka na inkubátory pro BabyKlokánky

Na počátku bylo slovo.
V práci jsem před svou kamarádkou Jančou Kučerovou prohodila ( "prohodila" = zapáleně jsem jí vyprávěla), co by bylo potřeba udělat pro předčasně narozené děti v Olomouci. Janča o BabyKlokáncích již ode mě věděla. Nedávno se angažovala při nákupu Ikea plédů na šití zavinovaček a čepiček pro předčasně narozená dítka.
Tentokrát byla potřeba látka na stínítka na inkubátory pro BabyKlokánky

Janča má bratra, pana Tomáše Kučeru, který spolu se svou rodinou koupil látku na 17 přehozů na inkubátory.
Samotná látka stála 2500 Kč. Moc jim děkuji za látku, tolik peněz bychom dávali dohromady hodně dlouho.

rodina Kučerovic

Když už byla látka, tak jsem dumala, kdo provede střih a šití. Pak jsem si vzpoměla na tetu Ivu Sigmundovou. Teta řekla,  že zkusí ušít jeden, aby se vidělo, jak moc se látka srazí. Když jsem se ptala, jak to to tedy vypadá, tak mi teta nahlásila, že z role látky vyšlo 17 přehozů. Teta během pár dní všechno vyprala, napařila, nastříhala, ušila, vyžehlila, poskládala, zabalila. Teta je prostě rychlík :)

teta Iva s naší Sofi

Nyní jsou přehozy na Hané, kde čekají, až budou transportovány do Olomouce. Jeden jsem si dovolila vybalit:



Všem, kdo se podíleli na této akci,
DĚKUJI. 


Velmi si vážím toho, že věnovali peníze, materiál i svůj volný čas tak prospěšné akci.


neděle 11. července 2010

Všude samé bláto

barel vody a Sabinka se Sofi

ani velký věkový rozdíl nebyl překážkou..


holky si vystačily celé odpoledne. Vypustily náš barel na sprchování, který máme na dvoře. Spokojené byly velmi :))

sobota 10. července 2010

Jak jsem pekla čaj

Naše zahrada toho zatím mnoho neplodí. Snažíme se využít každou bobuli a kdejaký kvítek. Snítky levandule a máty se suší ve stínu. Levandulý olej bude hotový příští týden. Minulou sobotu byla rybízová buchta, tento týden jsem přemýšlela, co uděláme s černým rybízem a jostou. Od kamarádek jsem sehnala recept na pečený ovocný čaj. Ingredience jsou více méně libovolné, jen základ tvoří litr rybízu ke kterému se přidá další litr libovolného ovoce. My doma měli již zmiňovanou jostu, maliny, černý a červený rybíz a dvě jablka.
Všechno jsem dala na plech, zasypala půl kilem cukru / v návodu je uvedeno kilo cukru, ale zdálo se mi to moc/, přidala hřebíček, skořici a dala péct na 30 minut do trouby. Chvíli před tím, než jsem to vytáhla z trouby, tak jsem do směsy nalila panáka rumu. Vůně v kuchyni lehce připomínala vánoce :)
Nyní již čaj chládne ve skleničkách a já jsem nesmírně zvědavá, jak bude chutnat. Mám trošku obavy, že do zimy nevydrží :)))


středa 7. července 2010

Hody

V naší vesnici pořádají hasiči každoročně Hodové  posezení. Naše celá rodina patří  do sboru dobrovolných hasičů, tím pádem se této akce aktivně účastníme.
Náš sbor dokonce vlastní internetové stránky, tak se jimi musím pochlubit.http://www.sdhstudenec.tym.cz/
V galerii najdete další fotky nejen z posledního posezení.
O stránky se skvěle  stará Jarda Fexa, který je i dvorním fotografem našich akcí, a od kterého jsem si dnes vypůjčila fotky.

Byly roky, kdy jsme na Hodech viděli pouze pár dětí. Mile mě překvapilo, když jsme letos viděli tlupu dětí. Ne všechna dítka jsou z naší vesnice, některé dojíždějí za babičkami. Jsem ráda, že Fíková bude mít s kým chodit ven. Je sice nejmladší, ale myslím si, že se věkový rozdíl brzy srovná.


pondělí 5. července 2010

Tradice

V naší dědince je kaplička sv. Cyrila a Metoděje, která stojí na místě staré zvonice z 18. století. Díky tomu se od nepaměti v tyto dny u nás drží hody. V kapličce se slouží mše, při které hrají muzikanti. Po mši chodí muzikanti dům od domu a na přání zahrají.
Dnes jsme muzikanty taky vyhlíželi..

Dočkali jsme se. I nám letos zahráli.

Sofi se styděla, ani koukat se nechtěla.

Jsem moc ráda za tuto milou tradici.

sobota 3. července 2010

Lovkyně

Naše Holy, do minulého týdne, byla kočkou bytovou. Na Hané chodila ven pouze pod dozorem, a na procházky jí stačil dvůr.
Jak se staví, tak je víc otevřeno ven a naše kočka začíná podnikat výlety. Zlomem byla sobotní noc minulého týdne, kdy jsem jí ve tři ráno naháněla domů a kočka nikde. Náš soused mi v dobrém rozmaru povídal, že vidí prvně, aby někdo takto v noci naháněl kočku, že by snad měla vrátit sama. Jak řekl, tak se i stalo. Hollýn přenocoval venku a ráno si vesele spala na gauči.
Od té doby nocuje venku pravidelně. Hůř to nese naše babička, která se chodí dívat, zda se kočka uráčila přijít domů. Říká, že je to horší, než s děckem...

Dnes u snídaně jsem povídala, že Holly stejně v noci někde chrní na seně. Když jsme postupně našli čtyři myši na trávníku, tak jsem změnila názor.

Dnes jsme museli změnit různá pravidla. 
Holly už se nemůžou nechávat otevřené dveře celou noc - když kočičí dáma neví, kdy se chodí domů, tak si musí počkat do rána. Babička by to neustála, kdyby jí ulovenou zvěř nosila domů, resp. do postele. 

Musí se vyvézt písek z pískoviště, jelikož si z něj Hollýn udělal luxusní venkovní krytou toaletu - takový mega  kočičí záchod.  A na pískoviště je potřeba udělat nějaké krytí.

Důkladně se musí provádět hygiena kočičího kožichu. Každý den vytřihujeme chuchvalce srsti, či slepené chlupy smůlou - k velké nelibosti naší kočky, která se projevuje tak, že u toho vydává ukrutné mručení a babičku je schopná i poškábat.

Děda se mě již několikrát ptal, zda jsem jistá tím, že je naše kočka kastrovaná. Doufám, že ano :))

Takto náš lovec přes den odpočívá. Nereaguje ani na jméno. Lovení je asi dřina ;)

pátek 2. července 2010

Jak jsem dojila kozu

Naše kamarádka Veru hlídala svým kamarádům hospodářství nedaleko Brna. Tak jsme se s Fíkovou jely podívat na kozy a slepice.

Musím říct, že to byl krásný den v nádherném prostředí. Holky si to MOC užily. Sofi nechtěla jít dolů z trampolíny a já jsem zažívala infarktové stavy, jelikož tam nebyla síť  - i když večer jsem byla již značně otupělá a poslechla radu Veru, ať se raději nedívám, protože stejně nemůžu být na všech místech najednou.


Odpoledne Veru napustila holkám vanečku a zejména o Adriance jsme nějakou dobu nevěděli.



Sofi dala přednost houpačce.


Večer jsem zkoušela podojit kozu Nelu. Ještě jsem nezapoměla, jak se to dělá, ale dřina je to pěkná, zvlášť když člověk není zvyklý. Koza Nela i já jsme to přežily ve zdraví.

Ač nejsem velký milovník sýrů, tak domácí kozí sýr s česnekem byl nepřekonatelný.

Více fotek je na rajčeti, ráda pošlu i heslo.  Jelikož tam děvčata běhala v rouše Evině, tak to nechcí dávat na blog.