srpnová sobota

Dáda dnes slavila narozeniny. Dlouhou dobu jsme jí vybírali dárek a dlouho jsme balili.
Toto byl výsledek - co bylo uvnitř nechám vaší fantazii  - ti zvídaví najdou fotky na rajčeti..

Dáda dostala od kamarádů úžasný dort - fotka není z nejlepších. Detaily dortu, koukajících nožiček, dekoru na přikrývce či papučí vedle postele byly vskutku povedené.

Sofi byla nadšená z býků, koz, králíků a kočky. Tolik hospodářských zvířat pohromadě asi ještě neviděla.

Vašek byl rád, že si může dát pivo a nemusí řídit.

Já jsem byla nadšená, že jsem viděla Janču, Dádu s Michalem a ostatní, mohla si pokecat. Trošku se na mě izolace podepisuje, i když nemůžu tvrdit, že bych se na Hané nudila. Jen jsem byla zvyklá být častěji ve společnosti.

kočičí story

Naše kočka Holly se nemůže nabažit pobytu venku. Tři dny bydlí venku, domů se chodí pouze najíst, a pak dva dny v kuse spí. Obden nám nosí ze dvora ulovenou myšku. Dřív jsme ji i chválili.

Jak chodí ven i přes noc, tak jí necháváme otevřené dveře, kdyby se chtěla jít najíst nebo vyspat - máme prostě obavy, aby naše kočka nestrádala. Pěkně se nám to vymstilo a do kuchyně se nám nastěhovaly dvě myšky. Dokud jsem o nich pouze slyšela, tak mi to tak nevadilo, co jsem je i viděla, tak mám obavy, pokaždé, když do kuchyně jdu. Nebojím se jich, že by na mě chtěly třeba útočit :)), ale při představě, že se mi projdou po nohou, mi naskakuje husí kůže.

Nyní máme dilema, jak vysvětlit naší kočce, aby chytala i ty myši v kuchyni a nebrala je za domácí mazlíčky. Říkám si, že o nich musí vedět.

Vrcholem všeho je, že máme všude pastičky a kočku, které je to naprosto jedno. Naši Holly doma zajímájí pouze její misky s jídlem a pak cokoliv měkkého na spaní.

kdo si hraje, nezlobí..

přijeli kamarádi. Přijeli nám pomoct. Dovezli sebou vnučku Michalku. Michalka je o dva roky starši než Fíková. O holčičkách jsme dva dny nevěděli, naprosto si vystačily.

Práce stěžovaly bouřky. Chlapi několikrát zmokli. Některé věci prostě nejde naplánovat. Když svítilo v týdnu slunce, tak Vašek musel pracovně odjet nebo jsme v Brně museli vymalovat a předat byt.

Stavba každopádně o kus porostla. Ještě střechu a budu klidnější

První stavební...

Je položen první stavební YTONG. Stavba by rostla rychleji, kdybychom nemuseli řešit byt v Brně. Tak jsme pořád na cestě.

Díky vydatnému víkendovému dešti nám protekly stropy, tak to v kuchyni a jídelně vypadá jako v krápníkové sluji. Toto je fotka již vyschlé části jídelny. V sobotu se u nás návštěvy mohly koupat..

Nyní by již zatéct nemělo. Přesto táta s Vaškem dělají co mohou, aby bylo brzy postaveno a mohli se pozvat tesaři na střechu.

stěhování

Na pátek jsme se domluvili, že se definitivně přestěhujeme na Hanou. Bylo to moje první stěhování v životě, na  jednu stranu doufám, že je to naše stěhování poslední.. 

K Vaškovi do Brna jsem přijela s jedním kufrem, který jsem měla v Německu a teprve časem jsme postupně zařizovali byt a kupovali nezbytnosti. 

Stěhovat nás měl táta, který si ve firmě půjčil auto adekvátní velikosti.

Můj táta se za celý svůj život ještě nikdy nestěhoval.

Den před stěhováním se Vaškovi pokazilo na severní Moravě auto. Měla jsem obavu, že se bude opakovat akce z minulého měsíce a my budeme  3 týdny bez auta.

Naštěstí zafungovali kamarádi, kteří byli tak hodní a přijeli si pro krabice, které naložili a odzvezli do své garáže. Dávali jsme tam věci, které během rekonstrukce nebudeme potřebovat. Ač je to na Hané veliké dost, tak nyní je pouze pár míst, kde se nestaví, tím pádem bojujeme o káždý volný kousek prostoru.

 V den "D" si kamrádka Jana vzala volno z práce, aby vzala Fíkovou ven. Plán to byl hezký, začalo však pršet. Tak holky vyfasovaly plášteňky a udělaly si dopolední procházku v dešti. 

Nám to moc pomohlo. Naložili jsme auto a ještě než dorazila objednaná pizza k obědu, tak bylo hotovo. Nyní věci čekají v naší garáži, až je někam uložíme.

Je neskutečné, kolik "krámů" jsme za těch 5 let v Brně nasyslili.

Jak parkují ženy

Můj táta jezdí tirákem. Jezdí téměř celý život a jezdí rád.

Jeho současným zaměstnavatelem je žena, asi by bylo lepší napsat mladá paní, jelikož tátova šéfová je stejně "mladá" jako můj Vašek. Tátova pohledná blonďatá šéfová jezdí také kamionem.

Včera  Vašek a můj táta zabetonovali strop třemi kubíky betonu. Fyzicky je to zcela oddělalo. Oba okolo osmé večerní již spali. Tátovi dovezla okolo desáté  šéfová naložené auto, aby ráno mohl zčerstva vyrazit na Prahu. Parkování před naším domem je vskutku oříšek. Tirák se tam vejde dost na knop a ještě parkovací situaci komplikují sousední auta, tak je nutno k domu zacouvat. Moje máma ten "velký vehikl" vidí před domem nerada, jelikož nám doma nastane vždy doba temna.

Tak šéfová přijela k domu a říká mé mámě, že tam teda nezaparkuje, jestli může vzbudit mého tátu. Máma si jen povzdechla a šla to zkusit. Táta ji z polospánku zabručel cosi ve stylu: "Ať to postaví kam chce, vždyť jsem měl pivo, stejně do toho nemůžu sednout," otočil se na druhý bok a vesele si spal dál.

Šéfová zvyklá na různé situace, se toho nelekla a jala se couvat k domu. Pro mou mámu nastal životní zážitek, byla pověřena, aby ukazovala, kam až může kamion zacouvat. Najednou si vzpoměla, že nemá vytažené  svoje auto z garáže, a jen na mě houkla, ať jdu navigovat já. Na boso, v noční košili jsem tedy letěla podél couvajícího kamionu, abych mohla ukázat, kde může zastavit. 

Pokud nás někdo sledoval, tak se asi nasmál. Tři ženské, jedna za volantem a dvě nekoordinovaně poletovaly kolem kamionu. Ještě, že ti naši chlapi spali, to by bylo poznámek :)))))

již není cesty zpět

včera jsme přišli o kus střechy.

Vašek s tátou recyklovali celou střechu, dozdili kus zdi a strop odizolovali. Teď je čeká nekonečné betonování a pak už se bude stavět.

Okna i dveře budou komplet nová - to ale až na podzim.

Sofi včera nestavěla. Teta Iva a strejda Olda ji vzali do ZOO do Olomouce. Měla jsem trošku obavy, jak to Fíková zvládne. Odjeli ráno a přijeli až k večeru. Sofi byla plná zážitků. Zvládli to skvěle. I když nevím, kdo byl unavený víc :)))