Bydlím u své kočky

Na facebooku je jedna skupina, která se jmenuje Bydlím u své kočky.  

Tento název mě donutil k zamyšlení, že u naší kočky bydlí spousta lidí - vlastně dvě rodiny.

Naše kočka je přísná bytná. 

Dožaduje se pravidelného nájmu - v častých intervalech.

Dokud bylo teplo, tak jsme Holly neviděli. Můj muž tvrdil, že se s námi rozvedla a rozhodla se terorizovat pouze moji mámu a tátu. Jak moc se můj muž mýlil!

Jakmile se ochladilo, tak naše kočka zjistila, že přes den je dobré vyspat se u nás - a samozřejmě si vymňoukat kapsičku s jídlem. Musím podotknout, že naše kočka konzervy odmítá.

Přesto víme, že u rodičů již snídani dostala. Odpoledne se stěhuje k rodičům, tam je totiž vidina toho, že někdo zatopí v krbu a milá kočka se bude moct rozvalit u sálavého tepla.

Vyvodili jsme z toho závěr, že asi bude velmi tuhá zima :))))

fotka je z března - málo naši kočku fotíme, budu to muset napravit. Vašek se Sofi vyrobili krásné snídaňové krmítko, tak zkusím přistihnout Holly při činu ;)

Ještě ze Znojma

Albi s Tomem pro nás připravili překvapení v podobě wellness v jednom blízkém hotelu. 

Bylo to dokonalé - i bublinky jsme měli :)

Fotky jsou od Albi :)

Byli jsme i v páře, byla jsem překvapená, jak moc se mi to líbilo, dřív to nebyl můj oblíbený způsob relaxace.

Než šla dítka spát :

Podzim ve Znojmě

K našim znojemským kamarádům jezdíme moc rádi. Ať je jakýkoliv shon, tak u Albi a Toma je vždy moc milá atmosféra.

Téměř pokaždé navštívíme i rodiče Albi, kde je vždy veselo.

Harmoniky hrály dokonce dvě. Děti tancovaly. Mladé víno jsme ochutnali. Neskutečně dobrý feferonkový salát jsme jedli. Moc se mi líbilo, jak děti vnímaly muziku, jak se jí nechaly zcela pohltit.

Oskárek se nechal vozit v kočárku.

Posléze jsme uložili děti a povídali si do pozdních hodin. 

Sofi rodiče vůbec nepostrádala a usnula s Adi v jedné posteli :).

Po dlouhé době jsem dokázala vypnout a odpočinout si od vlastní hlavy.

Blatná, Zvíkov

Nejeli jsme domů, jelikož Vašek zjistil, že následující den pojede do Blatné. 

Přenocovali jsme v Brodě  a příštího dne jsme se vydali do Jižních Čech.

Tak jsme se ocitli v Blatné.
Vašek jel pracovat a já se s dětmi vydala k vodnímu zámku Blatná.
Děti byly nadšené z kačenek, které plavaly okolo zámku. Poctvivě jsme je nakrmily :).
Samotný zámek má zvláštní atmosféru, kterou podlě mě dělá spousta okolní vody.

Jako z pohádky mi připadal zámecký park, který je velmi rozlehlý (42ha).

V parku byla spousta starých stromů a moc krásná lipová alej. Když jsme zašly hlouběji do parku, objevily jsme stádo daňků. Nejdřív jsem měla obavy, jelikož nás od sebe dělilo pár metrů, po chvíli jsem pochopila že budou na lidi zvyklí. Daňci za námi chodili, jako stín. Sofi je stále pozorovala a kladla dotazy typu: kde spí, co jedí... :))

Pak nastal čas na zpáteční cestu. A protože jsme měli po cestě hrad Zvíkov, rozhodli jsme se ho navštívit.

Měli jsme štěstí, že byl hrad otevřen, protože se  v něm natáčel dokument v dobových kostýmech. A tak jsme bonusem viděli filmařské zákulisí, koně a spoustu rytířů.

Překvapilo mě, jak byl hrad veliký.

Krásný výhled byl i na soutok Vltavy a Otavy.

Vůbec se nám nechtělo domů. Doufám, že se do Jižních Čech brzy dostaneme :)

Nakonec jsme šťastně docestovali domů :)

Kolín, Kačina, Jakub

Vašek jel v pondělí na služební cestu do Kolína. Ráno mě vzbudil, ani se mě neptal, zda chci jet, a oznámil mi, že do hodiny vyjíždí, tak ať se sbalíme :)). Říkala jsem si, děti se cestou vyspí, my se projdeme po krásných místech naší vlasti a večer budeme doma. 

Plánovat se prostě nemá.

V Kolíně jsem byla poprvé. Během dvou hodin jsme stihli projít centrum. Překvapilo mě, jak Fíková vnímá různé historické budovy, okoukala maminčinu úchylku, a často mi hlásí, co si mám vyfotit.

Ještě jsme půl cesty pěly Kolíne, Kolíne - řekla bych, že Vašek i zalitovat, že nás sebou bral :))

Z Kolína jsme se vypravili na zámek Kačina.
O víkendu nám babička z Brodu nadšeně vyprávěla, jak je to tam krásné - kdo by tušil, že tam za pár hodin budeme :))
A krásné to tam vskutku je:

Kolem zámku je spousta stezek. Asi kilometr od zámku jsou nádherné vzrostlé platany a rybník. Dvě hodiny jsme chodili a chodili. Počasí nám přálo. Podzim byl, jak malovaný.  Sofi byla nadšená, že jsme nasbírali tašku kaštanů.

Zpáteční cestou jsme zavítali k románskému kostelíku sv. Jakuba. Nedostali jsme se dovnitř, ale i pohled přes plot byl úžasný. Je skvělé, že se tak stará stavba dochovala do dnešních dnů.

Domů jsme se nedostali, ale o tom až příště :)

První říjnový víkend

Na tento víkend jsme měli spoustu plánů. 

Žádný se nekonal. V týdnu lehla Karolínka. V sobotu se s horečkou vzbudila Sofi. 

Tak přijela babička a děda z Brodu. 

Tím, že jsme nikam nemohli, tak Vašek pojal víkend pracovně a zaměstnal každou volnou ruku v dosahu.

Děda Luboš dodělával "cosi" na schodech.

Děda Vašek pro změnu natíral budoucí zábradlí (stejně nevěřím, že bude někdy instalováno :)))

Karolínka si návštěvy užila velmi.

Fíková téměř celý den prospala, s vyjímkou chvilky, kdy si poležela na podzimním sluníčku.

A ještě Karoli v akci - vše chce dělat sama, občas je to o život.

Labutí jezero

Na Hané jsem dlouho nevěděla o nikom, kdo by se mnou chodil do divadla na "klasiku". 

Pak se přede mnou Veru zmínila, že ona taky ráda operu a jejím snem je vidět Labutí jezero.

Slovo dalo slovo a my se domluvily, že na Labutí jezero pojedeme do Prahy. 

Těšily jsme se několik měsíců :)

Ve čtvrtek byl ten DEN.

Do Prahy jsme jely žlutými vlaky, nemůžu si je vynachválit, a už cesta byla moc prima.

Pak jsme si prošly Prahu, tedy spíše pár kaváren, nemusely jsme nikam spěchat, o nic a nikoho se starat. Zřídka se mi stane, že mám tolik času pro sebe.

Labutí jezero bylo ve Státní opeře. Byla jsem v tom divadle poprvé a moc se mi tam líbilo. Z třetí řady bylo vidět krásně.

Samotný balet byl úžasný. Místy jsem měla pocit, že publikum nedýchá, jak žilo s osudem princezny Odetty. Celé představení bylo napínavé, střídaly se barvy, kostýmy. A velmi mě překvapil šťastný konec příběhu. Pak ta úžasná hudba.

Uvědomovala jsem si čeho je lidské tělo schopné, ta ladnost a lehkost. Při skocích se mi tajil dech.

Byl to pro mě velký zážitek. Hned bych šla na představení znovu. Jediné, co mě trošku zrazuje je cena lístku.

Doufám, že se brzdy dostanu do Národního divadla, kde jsem také nebyla - tedy, já nebyla skoro všude :)))

O to víc se těším na to, co mě ještě čeká.

Zapoměla jsem dodat, že lístky byly součást daru k mým narozeninám.