od Peťky

Peťka Jandová je naše "dvorní fotografka". 

Fotila nám několikrát děti a doufám, že ještě bude :)

zde malá ochutnávka:

Přirozený úsměv jsme z Fíkové nedostali :)))

na chatě

Přesunuli jsme se na Vysočinu. Plány jsme měli různé, leč Karolínčin režim "zuby" nás nenechal v klidu. Měla jsem obavy, že se na nás řítí další kolo nemocí, nakonec je z toho vážně zub.

Navštívili jsme kamarády na chatě. Děti dostaly šok v podobě zdravého vzduchu.

Dádě se moc povedly fotky

všechny fotky jsou k vidění na rajčeti

smuteční

I na Hanou dorazila smutná zpráva.

Je nám to moc líto...

Wlci, držte se!

Na železnici dějou se věci..

Ne železnici, dějou se věci.... a nejen na železnici, u nás taky :)

Tento víkend byl u nás vskutku pracovním. Děda pojal víkend stavebně, dělal omítky v budoucí ložnici. Do těla si dal pěkně. Fotodokumentaci nemám, což musím ještě napravit.

Vašek dolakoval ložnici. Ještě lišty a mohli bychom se stěhovat, kdyby bylo co stěhovat :)

Velkou akcí byla sobotní demontáž stavebního vrátku. Stavební vrátek/výtah byl takovým malým milníkem našeho stavění. 

Vrátek už nezavazí, tak bude možné celou přístavbu zateplit, na čemž se už taky pracuje. 

Řídím se heslem: Čím více člověk dá, tím více dostane. 

nemyslím tím zrovna materiální věci. 

Tento víkend nás pár lidí až dojalo :)))

Jaro?

Ze všech stran se ke mně hrnuly informace, že by v pátek mělo být krásně, jarně. Moc se mi tomu nechtělo věřit a tak, když jsme se vydávaly na výlet, nabalila jsem do auta další vrstvy teplého oblečení.

Program na dnešek nebyl pevný a měnil se z hodiny na hodinu.

Díky Jančí, jsme se dnes dostaly na výstavu Obrazy v mysli. Za poslední roky jsem nezažila, aby na výstavě bylo tolik lidí. Všichni tam chodili s publikacemi a studovali obrazy. S Karolkou v nosítku a Sofi za ruku jsem se tam cítila zpočátku dosti nepatřičně. Sofi se nezdržela komentářů, přes mnohé domluvy. 

Byla jsem ráda, že jsme došly do prvního patra, kde bylo návštěvníků již méně. Výstava to byla v mnohém zajímavá, jen místnost s obrazy a fotkami psychicky nemocných lidí mi naháněla husí kůži. Zajímavé byly fotografie, které porovnávaly snímky mozků zdravých a nemocných lidí.

Díky výstavě jsem zjistila, že Max Klinger nebyl pouze pouze postava v seriálu Mash, ale i malíř  :) (znalci prominou).

Byly tam k vidění i obrazy Jana Zrzavého, nejvíce mne upoutal obraz Sedící dívka. 

Více o výstavě: 

Moravská galerie

IDNES

Byl to po všech stránkách přínosný den. Janči moc děkuji za pomoc s dětmi :))

Přátelství na celý život

Moje babička Vojtěška (1940 - 1999) byla báječná ženská s laskavým srdcem. 

Po základní škole šla babička do drůbežářské školy do Kojetína, kde zažila kdejaká dobrodružství, o kterých jsem, jako dítě, často slýchávala.

Ve škole si našla kamarádku Aničku a jejich kamarádství vytrvalo i nadále.

babička Vojtěška     teta Anička

Tak jsme přišli k tetě Aničce. 

Ani jedna z rodin neměla tenkrát auto a teta Anička bydlela s rodinou hodný kus od Hané, přesto si navzájem našly čas na návštěvu, což při hospodářství nebylo jednoduché.

S tetou Aničkou jsme v kontaktu dodnes a to díky internetu.

Teta Anička je moc šikovná, čte blog  a často mi i píše. Doufám, že se brzy uvidíme :)

Dobrých přátel není nikdy dost a o přátelství stojí pečovat.

MDŽ

tento svátek se u nás neslaví (někdy mám pocit, že je to pro ty naše chlapy jednodušší, když řeknou, že se neslaví, než aby třeba museli přijít s kytkou).

Přály mi samé ženy, což na jednu stranu bylo velmi milé. 

Jedna mladí paní přišla do plavání a místo pozdravu zahalekala: Ženám dnes to nejlepší!! :)))

A dnes jsem dostala i dar, který jsem si dlouho přála, leč na něj nezbývalo. 

Dostala jsem pánev, ne ledajakou, keramickou pánev.

/o pánvích bych mohla napsat slohovou práci. Tím, že vaříme na indukci, 

jich máme pěknou sbírku, které na našem sporáku nefungují/.

Udělalo mi to velkou radost. Na zítřek Vašek slibuje palačinky :)

Dnešní večeře: