pokračování Fíkovic rodiny


pokračování Fíkovic rodiny
naleznete zde

http://fikova2.blogspot.cz/

pondělí 7. května 2012

Kreativní Sofi

Naše téměř čtyřletá, jindy velmi rozumná, holčička měla dnes výtvarný den. 
Namalovala se na zeď v životní velikosti - na barevnou verzi naštěstí nedošlo.
 Jako batole po zdech nemalovala, asi to musí dohnat, jinak si to nedokážu vysvětlit. 
Vaška jsem musela vyhnat, když jsem nad zdí láteřila, jelikož se smál na celé kolo.

středa 2. května 2012

výlet na ORL

v pondělí byla na ORL moje máma - k popálené ruce si přidala zánět dutin.

V noci jsem nemohla spát, bolela mě mandle, tak jsem vyrazily na ORL, vzala jsem holky sebou, jelikož jejich 3-týdenní rýma taky není normální.

Výsledek:
Sofi: zánět v uchu, zelená rýma, dostala antibiotika, přitom nemá ani teplotu a na bolest si nestěžovala
Karolka: bez uší, téměř to samé.
Já - angína, vyfasovala jsem penicilin, po kterém je mi blbě od žaludku.

Vašek si vzal do pátku volno - DÍKY za ty dary!!

Jen mi tak vrtá hlavou, co je to za bacila, když napadl pouze dámské osazenstvo naší rodiny. Vyrojily se různé teorie - dostatek desinfekce v podobě slivovice, což by platilo na mého tátu, ale Vašek
téměř nepije. Asi mu naordinuju pro jistotu nějakou kůru, nedokážu si představit, jak by to dopadlo, kdyby lehl i on.

sobota 28. dubna 2012

polem, nepolem

dnes nastala doba sadby, sadby brambor. 
Letos toho máme, na naše poměry, hodně málo. Pokud však vzejdou všechny semínka dýně hokaido, tak půjdem do trhu :). Hokaido u nás vede. Vydržela ve sklepě do března, a chutná báječně.

pracovalo se na všech frontách:
máme obložené schody (teď ještě zábradlí a bude se mi s dětma hned chodit líp :)

děda dodělává novou ložnici, život bez prachu si máma už nedokáže představit :))
(v červnu nám začnou kopat hloubkovou kanalizaci, tak bude opět veselo)

a důkaz, že grilovat se dá i na staveništi


středa 25. dubna 2012

Praštěna bacilem

Minulý týden marodila moje máma. 
Z víkendu jsem přijeli s nemocnou Karolínou a od včerejška je blbě i mně. Žádný zvláštní moribundus se nekoná, mám chřipku, zalehlé uši a nejraději bych viděla pouze postel.

Moji mámu ta nemoc postihla asi i jinak. O víkendu si opařila ruku a vytvořila slušivý puchýř o velikosti tak šesti mexických dolarů - ještě, že existují gelové náplasti, ta největší jí byla jen tak tak.
Dneska si máma místo s paní Fexovou dopisovala s panem farářem. Chtěla poslat sms a zadala písmenko "f" a už se zpráva o teplém chlebu odesílala panu faráři :)). Překvapený byl asi velmi, vzápětí přišla odpověď - Nechápu :)

Na víkend máme naplánováno spoustu práce, tak doufám, že se bacil přestěhuje někam jinam.

neděle 22. dubna 2012

Velmi "neromantický" výlet

Sem tam hledáme kešky, poklady dle GPS souřadnic. Fíková loví poklady moc ráda. Překvapivě ji zajímají originální krabičky, ve kterých se schovávají. Nehoníme se za počtem, toto hobby nám vyplňuje zéjmena čas, kdy čekáme na Vaška, až skončí s prací. Máme alespoň cíl procházek, často se dozvíme něco nového a hlavně nás to baví. Jízda s kočárem dostává "nový rozměr" :)).

O jednom takovém hodně vypečeném "pokladu" jsme věděli už déle. Nebyl problém keš najít, ale abychom ji mohli vyzvednout, bylo nutné zaopatřit naše děti. 
K pokladu vedl několik set metrů dlouhý tunel pod zemí, kudy tekla stoka. V popisu této keše je napsáno, že doporučují vyzvednout, když neprší a je sucho. 
My si vybrali naprosto jiné podmínky. Bouřka, liják, dost vody. 

Ač mi takové prostory nevadí, mimo výtahů :), tak jsem byla velmi ráda, že jde se mnou Vašek. Drtila jsem mu ruku a čekala, kdy na mě vyběhne nějaké zvířátko. Adrenalin stoupal především poté, co tunel zahnul a již nebyl vidět východ. Jelikož pršelo, tak nám různými šachtami teklo i na hlavu. Sem tam bylo nutné jít jen po jedné straně tunelu, jelikož v prostřed bylo hodně vody . Gumáky jsme sice měli, přesto jsme byli zmáčeni pěkně. 


Po dlouhé době jsme byli s Vaškem sami, bez dětí a my se vydali na takou akci :))
No báječné to bylo. Fotky neřeknou vše, realita byla MNOHEM tmavší a mokřejší :)


baterka byla nezbytnou součástí, lepší by byly dvě. Jedna se nám na chvíli utopila.
ještě, že ty mobily mají blesk :))


Po akci bylo nutné velké prádlo.



 Takovou romantiku v dešti si člověk jen tak neužije :)

úterý 17. dubna 2012

Taylor McFerrin

Světe div, já jsem se dostala na kulturu :)

Kamarádka mi zavolala v pondělí, zda nechci jít na koncert Taylora McFerrina do Jazz Tibet Clubu v Olomouci, a protože byl Vašek doma, tak jsem neváhala ani minutu.

Kdyby byl koncert jakýkoliv, mě by se líbil, už jen tím, že jsem byla někde jinde, kde jsem se mohla soustředit jen na hudbu. Taylor byl báječný :)


Pokud je vám jméno Taylor McFerrin povědomé, jste blízko. Taylor je synem svého slavného otce Boba McFerrina a rozhodně mu nedělá ostudu. Jablko nepadlo daleko od stromu. Sama bych neuměla popsat hudební styl, který Taylor provozuje, na upoutávce stojí: klávesy, vokály a beatbox v podmanivé směsi soulu 60. let a vlastní vize hip-hopu.

Mě učarovaly vokály. Stála jsem uprostřed davu, měla jsem zavřené oči a tělem mi rezovala úžasná hudební vlna. Byl to skvělý zážitek.

Jen houšť 8)

neděle 15. dubna 2012

eNZet

mohla bych dát hádanku, čemu se u nás říká "enzet".

Ti, co u nás - nebo v Brodě - někdy byli, tak vědí. 

Enzet jsou Nedotknutelné Zásoby.

Enzet vzniká hromaděním "potřebných" věcí, až to vypadá, jako na sběrném dvoře. 

Řekla bych, že je  to častá mužská vlastnost, která se s věkem zhoršuje. Živě si pamatuju mého dědu v Lutotíně, jak jsme uklízeli, aby děda neviděl, co všechno vyhazujeme. 

Naštěstí můj muž, ač taky shromažďuje, tak s vyhazováním problém nemá. Tento víkend trávil v dílně - nazývat naši dílnu dílnou je trošku zavádějící, jelikož je to spíše skladiště -  aby se v dílně dalo chodit, pracovat a NĚCO najít. 
Musím říct, že můj táta Vaškovu skladovací anarchii občas hůř nese. A moje máma jim klade na srdce, aby ten bordel hlavně zavřeli.

Jelikož jsme stále v rekonstrukci a potřeba je všěchno, na co žena ukáže, že by bylo třeba uklidit, není možné udělat dvůr jako zónu relaxu. (Já už ani nevěřím, že přijde doba, kdy se rekonstruovat nebude).

Dnes mě Vašek "pozval", abych se podívala, jak "uklidil". Musela jsem se smát, protože jsem nepoznala, že by něco uklizeného bylo. Jen tedy hromada nachystaná do nebezpečného odpadu mě ohromila svou velikostí.

Mě je to úplně jedno, pokud nic nebrání v zavření dveří do dílny a Vašek je schopen mě po telefonu navést, kde najdu šroubovák :)