James Herriot - Zvěrolékař a kočičí historky
Při svých každodenních objížďkách krajem se James Herriot často setkával se starými lidmi žijícími v malých chaloupkách s kočkou schoulenou u krbu nebo na jejich klíně. Byl to zemědělský kraj, a tak měl nejvíce pacientů mezi ovcemi, vepři a skotem, semtam léčil i koně.
James Herriot si často povzdechl, že ačkoliv se v praxi zabýval léčením velkých zvířat, bylo jeho snem léčit kočky a psy. Promoval však za velké krize v třicátých letech, kdy bylo těžké sehnat práci, a tak se nakonec plahočil v holínkách po vysočině severního Yorkshiru. Pracoval padesát let a každá minuta se mu zdála nádherná, i když se zpočátku obával, že mu budou chybět kočky. Mýlil se. Kočky byly všude. Na každém hospodářství. Byly živoucím zabezpečovacím zařízením proti myším a vedly nezávislý život. A tak často, když ošetřoval krávu, našel v seně uhnízděnou kočku s koťaty. Buď byly zachumlané mezi otýpkami slámy, nebo se blaženě vyvalovaly na sluníčku....
Mám několik knížek od pana Jamese Herriota. Jsou báječné. Vracím se k nim, když si chci odpočinout od náročné četby, když mám potřebu utéct od civilizovaného světa. Nejsou to pouze hezké příběhy, jako veterinář se James Herriot potkával často se smrtí, která žel k životu patří.
1 komentář:
J. Herriot? Tak toho ještě neznám, mrknu po nějakých knihách. Já ted čtu Via lucis - Jindra jarošová
Okomentovat