Lovkyně

Naše Holy, do minulého týdne, byla kočkou bytovou. Na Hané chodila ven pouze pod dozorem, a na procházky jí stačil dvůr.

Jak se staví, tak je víc otevřeno ven a naše kočka začíná podnikat výlety. Zlomem byla sobotní noc minulého týdne, kdy jsem jí ve tři ráno naháněla domů a kočka nikde. Náš soused mi v dobrém rozmaru povídal, že vidí prvně, aby někdo takto v noci naháněl kočku, že by snad měla vrátit sama. Jak řekl, tak se i stalo. Hollýn přenocoval venku a ráno si vesele spala na gauči.

Od té doby nocuje venku pravidelně. Hůř to nese naše babička, která se chodí dívat, zda se kočka uráčila přijít domů. Říká, že je to horší, než s děckem...

Dnes u snídaně jsem povídala, že Holly stejně v noci někde chrní na seně. Když jsme postupně našli čtyři myši na trávníku, tak jsem změnila názor.

Dnes jsme museli změnit různá pravidla. 

Holly už se nemůžou nechávat otevřené dveře celou noc - když kočičí dáma neví, kdy se chodí domů, tak si musí počkat do rána. Babička by to neustála, kdyby jí ulovenou zvěř nosila domů, resp. do postele. 

Musí se vyvézt písek z pískoviště, jelikož si z něj Hollýn udělal luxusní venkovní krytou toaletu - takový mega  kočičí záchod.  A na pískoviště je potřeba udělat nějaké krytí.

Důkladně se musí provádět hygiena kočičího kožichu. Každý den vytřihujeme chuchvalce srsti, či slepené chlupy smůlou - k velké nelibosti naší kočky, která se projevuje tak, že u toho vydává ukrutné mručení a babičku je schopná i poškábat.

Děda se mě již několikrát ptal, zda jsem jistá tím, že je naše kočka kastrovaná. Doufám, že ano :))

Takto náš lovec přes den odpočívá. Nereaguje ani na jméno. Lovení je asi dřina ;)