Cestování vlakem

Ve čtvrtek měla být kamarádka ze Znojma v Brně. Jelikož je již v pokročilém stádiu těhotenství, tak mi bylo jasné, že je to pravděpodobně poslední příležitost, kdy bychom ji mohli vidět, než se miminko narodí.

Žel k nám byli nachytáni řemeslníci a Vašek musel jet pracovně na Slovensko, tak nebylo moc nadějí, že by se schůzka v Brně mohla uskutečnit.

Vašek ráno odjel a vzápětí volal klempíř, že nepřijede. Byla jsem zklamaná. Kdybych to věděla o chvilku dříve, mohla jsem jet s Vaškem, který by mě přiblížil k Brnu. Neházela jsem flintu do žita a zkusila najít spojení vlakem. Z Prostějova vlak jel, problém však byl, se na nádraží dostat. U nás toho jezdí velmi málo. Auto jsem nechtěla nechávat na parkovišti.

Tak jsem zkusila zavolat babičce, zda by nás nedovezla na nádraží. Povedlo se a vlak jsme stihly.

Se Sofi jsme jely vlakem po roce. Moc se jí cestování líbilo. Dostala dětský lístek od pana průvodčího a pak i razítko mašinky od revizora jízdenek - revizova jízdenek jsem ve vlaku viděla poprvé.

Jely jsme ve společném kupé s mladou slečnou. Sofi celou cestu nezavřela pusu. Jsem si jistá, že pokud slečna plánovala děti, tak po této zkušenosti  to jistě přehodnotila.

Do Brna jsme dojely načas. Stihla jsem vyřídit všechno, co jsme potřebovala.

Sofi moc ráda viděla Barunku s Adriankou. Holky tak řádily, že nás vůbec nepotřebovaly a mi si mohly popovídat. Odpoledne se pro nás zastavil Vašek a okolo sedmé jsme dorazili domů.