Konečně spolu

Porod byl úžasný. Aby nebylo všechno tak ideální, tak můj muž po porodu Karolínky odjel zpátky do práce. Vize byla taková, že díky nadstandardu za mnou bude moct přijet v kteroukoliv hodinu. Realita jeho práce byla však taková, že nás v porodnici mohl vyzvednout, až jsme z porodnice odcházeli.

Bylo mi to líto, zvlášť když jsem viděla ostatní tatínky - no hormony fungovaly.

Mí rodiče taky dojet nemohli, respektive mohli, ale koordinace byla tak náročná, že jsem jim to vymlouvala. I tak předvedli úžasný výkon v opatrování Sofi, která měla takový program, že neměla čas se mnou ani telefonovat. Mě to hodně pomohlo, že jsem byla v klidu.

Navštívit nás byla babička z dědou z Brodu. Měli takovou nakažlivou radost, že se rozhodli jet k mým rodičům na Hanou, aby radost z narození vnučky mohli sdílet. Setkání to muselo být bujaré.

Naši  kamarádi o Vaškových pracovních peripetiích nevěděli, přesto se v porodnici sešli v neskutečném počtu. Fyzicky jsem po porodu byla fit okamžitě, díky kamarádům jsem neměla čas přemýšlení, což se projevilo na mé psychické pohodě :)

Zaráží mě, že se našli i tací, kteří se nemohli přenést přes vlastní sobeckost a zlobu, aby se mohli radovat s námi z našeho novorozeného zázraku.

Vašek musel pracovat i v ponděli a teprve ode dneška by měl být chvíli doma. Dneska to vypadalo tak, že strávil půl dne na telefonu a pracoval z domu. Sofi je moc ráda, že je tatínek doma, když maminka je zaneprázdněná miminem. A já jsem ráda, že se konečně můžeme začít poznávat a zvykat si na všechno nové.

I s prvním koupáním jsem čekala na Vaška. Kyblík Karolínka ocenila. A Sofi taky - hned musela zkoušet koupat panenku :)

více fotek je tradičně na rajčeti..