Vojtěška a Vojtěch

Dnes má svátek Vojtěch. Vojtěch byl můj stařeček - tatínek mé babičky. Náš stařeček měl dvě dcery. Jedna se jmenovala Miluška a druhá Vojtěška. Vojtěška byla moje babička. Co si pamatuji, tak se babička zlobila, že slaví svátek na Vojtěcha, jaké prý jí to jméno stařeček dal. 

Náš stařeček se dožil vysokého věku 96 let. Dobře si ho pamatuju. Po obědě spával na kanapi, kreslil mi zajíce a povídal o tom, jak byl na frontě v Itálii. 

Babička se vysokého věku nedožila, umřela v roce 1999, kdy jí bylo 59 let. Babičku měli lidé moc rádi. Když umřela, tak jsem často narážela na, pro mě neznámé, lidi v okolních vesnicích, kteří mi o ní povídali. Byla to velmi praktická a trpělivá babička. Až nechápu, jak mě od mala dokázala motivovat k činnostem, které by mě normálně vůbec nebavily.

Mrzí mě, že ji nestihl poznat můj muž, že neviděla Sofi. 

Tak alespoň vzpomínka a zapálená svíčka nám dnes připomenou ty, co již nejsou s námi...

Výlet s dětmi

Fíkové nejoblíbenější dřevěný koník

Jely jsme s dětmi do Hartmanic.

Měly jsme skvělé ubytování -vlastní vchod pro tři pokoje a každá svůj pokoj i s příslušenstvím. Což bylo pro nás ideální, žádné další děti, soukromí. 

Musím řict, že to v tom penzionu maji skvěle vymyšlené. Existuje rozpis do bazénu, tak tam není ustavičně halda rodičů s dětmi a tím pádem se děti střídají i v herně, která má luxusní velikost. prý jsou tam dokonce dvě, ale tu druhou jsme nestihly navštívit. Výborně tam vařili. Holky toho spořádaly tolik, že jsme se nestačily divit.

Moc jsem se bála, že budeme obklíčené hordou dětí a jejich maminkami, bombardovány otázkami, jak že máme staré děti apod. Nic takového se nekonalo a mile mě to překvapilo.

Veru s Albi chodí od malička s Adi a Baru plavat. Zvlášť Adrianka je vyloženě vodní živel, potápění, skákání, neustálé lití vody na hlavu není problém. 

Holky mi rozšířily obzory s tím, co všechno jde dělat s dětmi v bazénu.  Po třech dnech Fíková do vody skákala, plavala sama /pouze s těmi pěnovými rukávky/ a dokonce ji Albi potopila a obešlo se to bez křiku. 

Byla to super akce, doufám, že to brzy zopakujeme :) 

 Více fotek na rajčeti, videa časem na youtube ;)

Matky na mateřské

 jediná fotka, kde jsou všechny tři Cácorky pohromadě 

Sofi, Adrianka, Barunka

/ omluvte prosím přitomné hnáty ;) /

jsme tři matky na mateřské, které spolu podnikají již nějaký ten pátek různé akce. Prý ani kamarádské vztahy nemají probíhat ve třech. Dvě se prý vždy spiknou proti té třetí. 

Nevím, jak teorie, ale nám to vyhovuje maximálně. Třeba právě proto, že dvě z nás, mohou "prodrbat" tu třetí :)

Totéž platí o našich dětech. Každé z dětí má svůj vlastní rytmus a vlastní nálady, tak je velká šance, že alespoň dvě děti ze tří si pohrají.

Každá jsme naprosto jiná, s jinými výchovnými, společenskými, ideovými, .......názory.

Když o tom přemýšlím, co nás spojuje, mimo obdobně starých dětí, je i to, že mateřství a péči o dítě nepodřizujeme veškerý svůj čas. V rámci možností se snažíme, aby se děti "přizpůsobily" nám.

Když přišla Veru s nápadem, že bychom mohly jet s dětmi na nějaký pobyt, tak jsem byla nadšená. Méně jsem již jásala, když volba padla na penzion, kde shromažďují především jen matky s dětmi. Při představě 40 dětí na jednom pískoviští, v jedné herně, v jednom bazénu, mě jímala hrůza. 

Možná dobře, že jsem viděla vše tak černě, jelikož skutečnost překonala mé představy :)

na skok

 foto je ilustrační, koně jsou souseda z Hané

po několikadenním výletu stále zpracovávám fotky a videa. Tak mi jěště chvilku potrvá, než z tohoto pobytu udělám  "ucelený" deníček 

Každopádně bych chtěla MOC poděkovat všem za jejich ocenění. Velmi si vážím vašich návštěv u nás na blogu. Ani bych nevěřila, na kolik báječných lidí můžu narazit při psaní blogu.

DÍKY!!!

Dialog s dcerou

 foto je ze včera. tričko dostala od babi a dědu ze Studence a je na něm nápis: Již od mala vychovávám své rodiče

Stojím u otevřeného šuplíku se Sofčiným prádlem a volám na Sofi:
Sofi, pojď si obléct tričko se šnekem
Sofi: Ne, neciii 
Svoji žádost opakuji ještě 2x - výsledek je stejný

Pak se naše malá Marnivá odebéře k otevřenému šuplíku a hrdě ukáže na růžové triko s flitry /tričko jako od kolotočářů/ a hlasitě pronese: toto
a klidně se nechá obléct do růžového flitrového trika


Doposud ji nevadilo, co jí oblekám, nyní má potřebu se ke všemu vyjadřovat. Nejsou jí ještě dva, a přesto ví, co chce. Raději nepřemýšlím, co bude za pár let...

Vláčky a brněnské výstaviště

Ráno jsme s Fíkovou vstaly levou nohou, protivné jsme byly obě, a to velmi. V deset jsme odjely na cvičení, kde se Sofi vůbec nezapojovala, což mi na náladě nepřidalo. 

Po cvičení jsme si šli, už i s Vaškem, spravit chuť do Výtopny. Výtopna je skvělá malá restaurace, kde pití rozváží vláček. Nevím, kdo je nadšený víc, zda děti nebo tatínci. Aby to pražským nebylo líto, tak v únoru byla otevřena jedna Výtopna i v Praze. 

Pak jsme se odebrali na nedaleký veletrh, který byl zaměřen na oblast stavebnictví. Bylo vidět, že krize zasáhla i tento obor, vystavovatelů bylo podstatně méně. Co mě překvapilo, byl přístup samotných vystavovatelů. Očividně byli  znechuceni /až na vyjímky/, že musí vůbec vystavovat a kolemjdoucích lidí si nevšímali. Nechápu takové chování. 

Neustále srovnávám se strojírenským veletrhem, kam tedy chodí spíše veřejnost odborná. Díky Vaškové práci tento veletrh navštěvuji každý rok a ještě se mi nestalo, aby mě tam někdo ignoroval. A to rozhodně nevypadám na potenciálního zákazníka, obzvlášť s Fíkovou na ruce.

Pozitivní bylo, že jsme okoukli interiérové dveře, garážová vrata a obdobně důležité prvky, jež jsou nutné k rekonstrukci. Vaška, na rozdíl ode mě, zajímalo naprosto vše a být to na něm, tak na veletrh jdeme zítra znova....

Pro mě nejzajímavější exponát

Ikea

za dva měsíce to budou dva roky, když moji rodiče předělávali kuchyň. Byla to humorná akce. Z předělání části kuchyně se stala kompletní rekonstrukce, včetně odpadů a elektriky. Byla jsem v 9. měsíci, tak moje účast  byla  sporná, i když jsem se snažila,  úkoly si přizpůsobovala svému stavu.

Byl to jistě zážitek, vidět sporák postavený venku na stolku, u kterého jsem seděla a urputně drhla troubu. Na závěr jsem troubu vzala proudem vody z hadice, to již okolí objednávalo v panice nový sporák, a ejhle, sporák s troubou fungoval a funguje dodnes. 

Celá akce, i s položením dlažby ve dvou místnostech, trvala 14 dní. Kuchyň jsme koupili v Ikee. Všichni byli spokojeni. 

Až minulý týden mi moje máma ukazovala, jak se jí z čelních dvířek loupe lak. Tak jsme vzali dvířka na ukázku do brněnské Ikey. Tam není nic problém a dvířka nám komplet vymění. Jen už nemají stejný odstín, tak jediným problémem bude vybrat novou barvu.

Tak dobrou zkušenost, co se týče reklamace, odjinud nemám. 

Mrzí mě, že nemůžu dodat fotky, ale nejede nám sdílený disk :(. Budeme muset poprosit Míšu, aby nám to opravil...