Co právě čtu

Jednou za čas mám období, že ač se u nás stále něco děje, tak nemám chuť nic psát. Tak alespoň o tom, co zajímavého se mi dostalo do rukou.  Co jsme se přestěhovali na Hanou, tak jsem toho moc nepřečetla. Nejdřív mě zmohla změna vzduchu a byla jsem ráda,  že padnu do postele, a na knihu jsem neměla ani pomyšlení. Pak jsem objevila audio knihy, které mě zcela pohltily - stále ještě nemám vše poslechnuté.

Teprve až se mi ulevilo po zápalu plic, tak jsem sáhla po knize. Mám štěstí na sečtělého souseda, který má "bezednou" knihovnu a zásobuje mě. 

Přestřelka od Jana Procházky byla zvláštní kniha. Dobou, prostředím, ve kterém se děj odehrává. O to víc jsem byla překvapená z ironie, na kterou jsem v knize narážela.

.Ježíšek mě  shodou okolností obdaroval knihou ze stejné doby: Bereme, co je od Věry Noskové.

 Je málo lidí v našem okolí, kteří by mi o této době mohli něco říci. Jelikož život na vesnici byl naprosto odlišný od života ve městě. Přijde mi, že přímí účastníci z vesnice ty události vnímali jinak, než se nyní dočítám. Je také možné, že je to dáno tím, že si člověk pamatuje raději to dobré. Doufám, že se dostanu k dalším knihám od paní Noskové.

Asi před měsícem jsme v autě poslouchali radiožurnál, kde probíhal velmi zajímavý  rozhovor s Janem Rybářem o jeho nové knize Čtvrtá kostka. I tuto knihu jsem našla pod stromečkem. Je to napínavá detektivka z rudolfinské Prahy. Přečetla jsem ji jedním dechem. Ač mi některá rozuzlení přišla trošku krkolomná, i tak se mi kniha moc líbila.

Sofi také vyžaduje čtení. Zatím si vystačíme s říkankami ze Špalíčku pohádek.Velmi bych uvítala typ na zajímavou knížku pro děti tohoto věku. Na trhu je toho spousta, že si nedokáži vybrat.