Jak si nás vycvičila kočka

Naše kočka si odjakživa myslí, že je paní domu. Také se dle toho chová.

Jediný, kdo její chování nepochopil, je moje máma. Pořád kolem ní chodí, jaký je to kočičí chudák, že ani jídlo nemá a my jí nic nedopřejeme. Holly okamžitě poznala nejslabší článek rodiny a také toho náležitě zneužívá.

V naší rodině platí, že od stolu se domácím mazlíčkům žádné jídlo nedává. Musím přiznat, že toto pravidlo dodržuje pouze mužská část domácnosti. Podezřívám je z lakoty, podle mého názoru se řídí heslem: Sám mám málo.

Už i Sofi, když se jí na talíři objeví maso, oddělá kus Hollýnovi.

Co bydlíme na Hané, tak si nás Holly moc nevšímá. Je zcela pohlcena novými zážitky, které ji poskytuje chození po venku. Občas má slabou chvilku a vyhledává naši přítomnost.

Tak to bylo i včera. Nejdříve nás poctila svou přítomností, když se vyvalovala před krbem a posléze zahájila vrnící maraton. Dokonce strávila noc doma.

Ráno mě volal Vašek, abych se šla podívat na střechu k sousedům, kde se klouzala naše kočka. Jak byla střecha namrzlá, tak bruslila dolů. Nemohli jsme jí nijak pomoc. Nakonec se vyškrábala na hřeben, kde žalostně mňoukala. Nevím, zda čekala, že se opět vytasím s žebříkem a vyhlásím záchranou akci.

Upřímně, jedna taková zkušenost mi stačila, půl vesnice se tím baví ještě nyní.

Netrvalo dlouho, Holly střechu obešla a hrdě stála u dveří. Její hrdost asi neutrpěla žádné újmy.

Sofi kočku ještě nekreslí, za to maminku a tatínka velmi často :))