Po základní škole šla babička do drůbežářské školy do Kojetína, kde zažila kdejaká dobrodružství, o kterých jsem, jako dítě, často slýchávala.
Ve škole si našla kamarádku Aničku a jejich kamarádství vytrvalo i nadále.
babička Vojtěška teta Anička
Tak jsme přišli k tetě Aničce.
Ani jedna z rodin neměla tenkrát auto a teta Anička bydlela s rodinou hodný kus od Hané, přesto si navzájem našly čas na návštěvu, což při hospodářství nebylo jednoduché.
S tetou Aničkou jsme v kontaktu dodnes a to díky internetu.
Teta Anička je moc šikovná, čte blog a často mi i píše. Doufám, že se brzy uvidíme :)
Dobrých přátel není nikdy dost a o přátelství stojí pečovat.
3 komentáře:
A s tím nelze než souhlasit. Mám ráda ty rodokmenové příběhy:-)
Je to velké bohatství, mít dobré přátele :-).
Můj taťka se takhle spřátelil se strejdou Zdeňkem. Dlouhá léta jsem byla přesvědčena o tom, že je to moje rodina. Dodneška (táta už tři roky nežije) si pravidelně voláme.
Okomentovat