Chlupatá koule

Včera večer jsem povídala Fíkové pohádku. Sofi ležela v postýlce a poslouchala. Když jsem byla u části, kdy vlk sežral babičku, tak jsem si všimla, že po okenním parapetu z venku se mihl nějaký stín. Bydlíme ve druhém patře  bytového domu. Tak jsem povídala dál, když jsem stín uviděla znovu a již měl konkrétní obrys. Značně mi připomínal naši kočku.

U normální kočky bych se nad tím ani nepozastavila, ale naše kočka se bojí občas i sama sebe. Napřed mě vyděsilo, jak se tam dostala. Skočila tam ze zábradlí z balkonu - divím se, že to přežila ve zdraví - již několikrát jsem ji viděla lézt po stromě a to by jeden zaplakal, jak je nešikovná.
Bála jsem se o ni. Volala jsem na Vaška, zda by jí šel opatrně otevřít okno, takovým způsobem, aby se nepolekala a nesletěla dolů. Vašek, kočičí záchranář, se úkolu ujal s typicky mužským klidem a nechápal, proč já tak hysterčím :))

Kočka domů jít nechtěla, asi měla procházek málo - tak byla ulovena.

Oddechla jsem si. Sofi sem pohádku dopovídala.

Naši kočku výlet zmohl, deset minut od ulovení již chrněla na sedačce a odmítala být rušena.