jen, co jsem si tu tak optimisticky psala, tak následující noc nám zvedla patřičně adreanalin.
Táta po deváté večer přišel, že mámě není dobře, jestli můžu jít dolů. Tak jsem šla.
Máma má spoustu let cukrovku prvního typu. Hypoglykemický záchvat je nám důvěrně známý. Máma se celoživotně hlídá v jídle a občas se nají málo. Většinou stačí ji nacpat sladkým (nejlepší je salko v tubě - prý kakaové, cukr by nepozřela) a mít dostatečnou trpělivost, než se cukr dostane do krve, což občas trvá a slabší povahy již volají na pomoc doktora. Jsme poučeni. Táta samozřejmě také, tak mámě sladkou dobrotu dal, leč zlepší se nedostavilo.
Máma se mi nezdála, zavolali jsme rychlou záchrannou službu a čekali. Přijel velmi sympatický mladý pan doktor, který byl milý, žertoval s námi a posléze i s mámou.
Za těch 25 let u nás "rychlá" byla mockrát, několikrát máma dostala špatný inzulin a chvíli trvalo, než se na to přišlo a několikrát to byla i její vlastní chyba, a NIKDY se nestalo, že by lékaři či řidiči záchranky byli protivní nebo měli s čímkoliv problém.
Říkám si, že tito milí lékaři asi nechtějí spolupracovat s protivnými sestrami, tak jdou raději dělat tuto práci, která je vyhání do terénu.
Mámu si nakonec odvezli na internu. Již je doma.
za zmínku stojí, že první činnost, do které se chtěla pustit, bylo čistění koberců - no škoda mluvit....
3 komentáře:
Taky je dobrý takový to dětský pitíčko v krabičce s brčkem. To je taky samej cukr a navíc se to člověku v hypo dobře podá a pokud je ještě schopen spolupracovat, tak to i dobře a hlavně rychle přijme. Moc dobře tyhle situace znám, nejen z profese, ale i z domu... Hlavně, že je maminka OK.
konec dobry, vsecko dobre!!!
salko miluju!!! :)
jinak s tim cistenim kobercu mi to neco pripomina... babicka mela vyhozene rameno, a uz po tydnu chtela delat "vsecko" jako driv :)
je dobře, že to dobře dopadlo
Okomentovat